Při loučení s naším kolegou, který odjel domů, aby si vyřešil své zdravotní problémy, jsme dostali příslib přilepšení našeho zdravého jídelníčku. A tak po příletu do České republiky nelenil a jel do supermarketu a utratil nemalou část svého dolarového příplatku za své kamarády v Iráku. Než se sešel týden s týdnem, byli jsme vyzváni ze spisovny abychom si vyzvedli zásilku. Jak bylo naše libido uspokojeno, to vám napoví obsah balíku.

Trvanlivé salámy všeho druhu a všech příchutí a k nim všechny pochutiny, které si jen člověk dovede představit. Křen nejen na strouhání, ale i konzervovaný s jablkem, ale to hlavní na závěr - vakuované uzené koleno. Nedovedete si představit tu radost a štěstí v očích. Jako u malých dětí u vánočního stromku, když ještě věří, že dárky nosí Ježíšek. Naštěstí nebyl transport dlouhý a v Evropě je ještě pořád zima a tak nebylo nic ani po záruce a ani v nejedlém stavu a tak by se dalo říct, že si někteří z nás připadali jak doma aspoň na chvilku. Celé to však mělo jednu zásadní vadu na kráse – nebyl český chléb. Ten tady opravdu není a bude až v červnu doma. Zkuste si představit jak si dáváte to uzené vařené kolínko a k tomu je pouze v lepším případě tmavý toustový chléb a v horším případě bílý sladký toustový chléb. Nic to nemění na tom, že jsme si nenechali kazit chuť takovou maličkostí.

Ale abych psal od začátku. Česká vojska v zahraničí jsou čím dál častěji dislokována na základnách v mezinárodním obsazení. Cizí armády provádí proviantní zabezpečení a my platíme náklady na stravu v poměrné části. Tímto způsobem nejen ušetří všechny státy, protože když se jedna věc dělá ve velkém, tak se tím ušetří na nákladech a navíc je lepší jedna plně využitá jídelna než tři poloprázdné. My máme to štěstí, že jsme za dobu našeho pobytu měli možnost vyzkoušet už dvě jídelny. Jedna byla pod správou Angličanů a druhá patří Skotům. Ti z nás, co jezdí služebně do Kuwaitu, měli možnost zakusit americkou jídelnu. Než se rozepíšu o typickém jídle, tak mi dovolte několik poznámek na adresu našich hostitelů. Jsou čistě subjektivní, ale já to tak prostě vidím.

Anglická jídelna byla velmi studená. Prostoru vévodila jedna velká obrazovka a všechno mělo svůj řád. Všude bylo dost místa a u stolu sedělo až dvanáct lidí. Vydávalo se jídlo pro dobrých 1000 lidí a tak byla fronty rozdělena na dvě výdejní místa. Jednou stranou většinou chodili Angličané a druhou Češi. Jídlo bylo jedno, ale na dvou místech. Většina jídla byla smažená a naložená v omastku, večeři vévodily dva stoly vysunuté před výdejní pult. Jeden byl s nějakou specialitou jako „čína“ a u druhého stál někdo z obsluhy a dělal vaječnou omeletu z toho, co jste si řekli a nebo, co jste si ukázali.

Skotská jídelna, navzdory skotské pověsti, mnohem víc připomíná domácí prostředí a je pohostinnější. Stoly jsou maximálně pro šest osob, stěny stanu jsou na jedné straně pomalovány tak, aby budily dojem sluncem prozářené pláže a orient připomínají koberce přehozené přes tvárnice, které slouží jako obrana v případě tlakové vlny nebo ochrana před střepinami. Výdejní pult je jeden a tudíž stojíme ve frontě promícháni: Skoti a Češi. Jejich jídelníček je obecně stejný jak u Angličanů, jen není tak nasáklý tukem ze smažení. V jídelně je také nezbytná televize jako fenomén naší doby.

Americká jídelna, ač to pro mnohé bude neuvěřitelné, je nejbližší mému vnímání kultury stolování. Jídelna je pro hodně přes 500 lidí, ale je jaksi domácká. Na stole je bílý ubrus zabalený průhledným igelitem, každých stůl má umělou kytku a na oknech jsou závěsy. Při pohledu od jednoho konce k druhému vidíte od stropu viset pruhy v barvě trikolory a při troše fantazie vidíte americkou vlajku jak nad všemi pluje, protože je ovívána vzduchem z klimatizace. I zde jsou televize a je jich přehršel. V každé úrovni hraje něco jiného, nechybí spoty lákající do armády, ale ani sportovní přenosy a všudy přítomná CNN. Jídlo je v mnohém americké, ale pro mne až překvapivě zdravé a netučné. Přesto musím uznat, že americké stravovací návyky jsou pro středoevropana nepochopitelné. Byl jsem na snídani s Američanem a nestačil jsem se divit. Vzal si ovesnou kaši, do které nalil asi deci javorového sirupu a přidal ovoce. Z toho snědl necelou půlku a odložil to s tím, že mu stačí a pak si dal 3 toasty smažené ve sladkém vajíčku a na sladkém másle a to opět zalil javorovým sirupem. Odkrojil si jen tak, aby ochutnal jestli je to tak správně a byl s celou snídaní hotov. Jejich strava je opravdu jiná, ale vždycky je to o strávníkovi a ten musí mít rozum, nebo alespoň pud sebezáchovy.

Pokusím se popsat nabídku jednoho dne v naší jídelně. Musím na úvod dodat, že limitován je odběr pouze hlavního jídla. Přílohy a doplňky, v podobě zeleniny nebo ovoce, limitované nejsou. Další neopomenutelnou skutečností je nemožnost vynášet jídlo mimo jídelnu, jedinou výjimkou jsou služby, kterým je strava dovážena balená po jednotlivých porcích pro každého vojáka.

Snídaně: naprosto britská. Žádný druh úpravy vajíček jim není cizí. Vejce vařená na tvrdo, volská oka, sázená do vody, smažená i míchaná, vaječný toustový chléb a u Američanů ještě i válečná omeleta. Dále jsou k dispozici opékané párky a opékaná slanina. K tomu všemu si můžete dát vařenou fazoli a ohřívaný rajský protlak. Pro méně otrlé je nachystaný opékač na tousty, ke kterým jsou k dispozici různé doplňky kontinentální snídaně, marmeláda med, máslo nebo margarín. Neopomenutelnou součástí je i ovesná kaše, ke které je nachystané rozpuštěné máslo a med. Ovšem můj nejoblíbenější snídaňový pokrm jsou croissanty, tak akorát rozpečené a když je berete z pultu, tak jsou ještě teplé. Prostě lahoda, skoro jak u Henriho v olomouckém Prioru. Ti z nás, co se na rozdíl od mne stravují zdravě, mají možnost výběru z několika druhů cereálií a cornflakes. Každému je k dispozici mléko a tři druhy 100% džusů. Ovoce je v nabídce podle možností. Pomeranče, melouny a ananasy jsou v této zeměpisné šířce určitě víc domácí ovoce, než ve střední Evropě. Nápoje se neomezují jen na džusy ale jsou i teplé: anglický čaj a rozpustná káva. Přestože je snídaně základ pro anglosaskou kulturu - je jen úvod do jídla a každodenní rutiny.

Oběd: není pro Angličana hlavní jídlo dne a tak se v mnohém omezuje na rychlé jídlo. Například dnes bylo na výběr z těchto hlavních jídel: smažená ryba, přírodní kuřecí prsíčka v bagetě, milánská směs se špagetami a ještě trochu italské kuchyně v podobě pizzy. Jako příloha všudypřítomné hranolky nebo vařené brambory ve slupce. Vařenou zeleninu zastupuje brokolice nebo květák zapečený se smetanovo-sýrovou omáčkou. Nechybí nezbytné fazole a pro závodní stravování typická univerzální hnědá omáčka. Pro milovníky studené kuchyně bývá k obědu připraven sendvičový bar, kde jeden kuchař chystá sendviče plněné dle nabídky a v souladu s tím, co komu chutná - šunka, tuňák, vejce sýr a zelenina vše co si můžete přát. Součástí oběda je i polévka. Většinou jde o hustou smetanovou polévku, zeleninovou nebo kuřecí. Nikdy nechybí salátový bar, krájená zelenina, čínské zelí, okurky, rajčata a cibule, ale i hotové saláty, různé druhy konzervované zeleniny - jako francouzská cibulka nebo znojemské okurky a volná zálivka nebo olivový olej.

Večeře: anglický kulinářský vrchol. Nejméně dva druhy masa pečené vepřové nebo skopové, popřípadě hovězí jako rozbíf. Kuřecí prsa na různý způsob, jen tak dušená, zprudka opečená nebo smažená jako řízek. Pro mne je největší zážitek kuřecí prsní řízek plněný bylinkovým máslem. To je naprostá dokonalost a harmonie chutí. Představte si, jak krájíte (na plastovém talířku, plastovým příborem) řízek, který je zvláčněn rozpuštěným bylinkovým máslem ochuceným tak, že se tomu nejen nedá nic vytknout. Nic tak dokonalého jsem tady nejedl. Po masu přijdou přílohy a opět smetanovo-sýrová omáčka s dušenými kuřecími kostkami, zamíchaná se špagetami. Zelenina jako příloha. Připravená dušená brokolice je jak čerstvá a naučil jsem se zde jíst vařenou kukuřici na klasu. Z této zprávy by obzvlášť měla radost moje slovenská babička. Ovoce je k dispozici u každého jídla a tak nikdo nemusí trpět nedostatkem vitamínů v přírodní formě. Ovšem nesmím zapomenout na fenomén, pro který stojí za to chodit na večeře a tím jsou zákusky. Jejich místo zabírá dobrou pětinu výdejního místa. Na své si přijde každý člověk, jedno s jakou chutí. Všechny sladkosti jsou stejně jak ostatní potraviny dováženy z Británie. Vše je hluboce zamražené a tak mohou být koblížky po rozmražení jak čerstvé a bez viditelného oleje. Dorty jsou krémové a lehounké. Jsou nezaměnitelnou součástí večeře. Jeden mám obzvlášť v oblibě a to je kakaový dortík, prokládaný čokoládovou náplní a stejným krémem nahoře ozdoben. Zajisté nemůže soupeřit s relativně zdravějším nepečeným dortem s ovocnou vrstvou, ale je tu i krémový smetanový dort s jahodami. Málem jsem zapomněl na perníky a bábovkové těsto pečené v neforemných pekáčích, které se zalévají pudinkem, tady ovšem nemohu sloužit jak chutná, protože si na pudink nepotrpím, ale soudě podle odebraných misek, musí být lahodný. K tomu všemu si můžete dát kopečkovou zmrzlinu, která zchladí vaši horkem rozpálenou tělesnou schránku. Mohlo by se zdát že jen sladkým je člověk živ, ale není to tak. Pro ty, co nechtějí teplou nebo sladkou večeři je k dispozici na tácku nakrájený sýr a u něho přiložené slané sušenky.

Nevyjmenoval jsem vše, co je zde možné ochutnat, vůbec jsem nezmínil pro nás nezvyklé druhy masa, jako je velbloud a lama a nakonec i skopové není pro naši kuchyni typické. Nezmínil jsem steaky, které jsou většinou medium, tak jak to mají naši hostitelé rádi. Něco musím ještě připomenout a to jsou pro mne dost nepochopitelně připravované misky z listového těsta, plněné masovou směsí v nějaké šťávě. Z doslechu vím, že většinou dost nelibé chuti a vůně. Pokud jsem na něco zapomněl, tak jen proto, že je toho tolik, že se nedá dost dobře všechno pojmout.

Všechno co jsem zde popsal je denně v nějaké obměně k dispozici, ale musím vzpomenout několika vyjímek: Celodenní služba je v průběhu služby odkázána na balenou stravu z kuchyně a tak si může jídlo vybírat jen obden. Satisfakcí jim může být, že je jim do služby poskytována druhá večeře a tak netrpí hlady ani v noci. Neděle; v neděli je snídaně spojená s obědem a začíná v deset ráno a je prodloužená až do třinácté hodiny. Standardní snídaňové menu je rozšířeno o klobásu a bagety. Tímto je dán prostor pro kuchaře, aby se aspoň jednou v týdnu vyspali a měli pocit volného rána, protože jinak je provoz v kuchyni nepřetržitý. Výdej začíná po šesté hodině ranní a s přestávkami mezi jídly končí v osm hodin večer.

Ještě bych chtěl vzpomenout vánoční večeři. Toto jídlo podával velitelský sbor praporu, kam jsme chodili. Díky vánočnímu dárku od Britské královny měli všichni Angličané na hlavách vánoční červenou čepičku a šli si užít společných vánoc. Všichni jen zářili a bavili se jako by byli na jedné velké párty a ne v Iráku, kde na ně může každou minutou spadnout raketa. K jídlu byly pečená krutí prsa krájená na plátky a prokládaná uzenou šunkou od kosti, jako příloha byla dušené růžičková kapusta a brambory. Na stolech byl pro každého nachystaný malý dárek. Zabalený tak, aby i ta maličkost byla pro každého velkých překvapením. Za naším stolem seděla skupinka Angličanů a po večeři spustili tak úžasný zpěv, který byl něco mezi gosplem a africkou domorodou hudbou. Těchto asi 10 lidí bavilo celou jídelnu. Všichni stáli v němém úžasu a tleskali do rytmu a povzbuzovali k dalšímu zpěvu.

Na závěr je nutno podotknout, že to vše takto napsané vypadá jako lukulské hody, ale ono je to tak stereotypní. Ještě jednu maličkost si neodpustím, všechno co jsem popsal je tak kalorické a relativně nezdravé, že by z toho mohl mít někdo dojem že odtud odjede každý domů jak Míša kulička, ale opak je pravdou. Množstvím zeleniny a dušenou úpravou masa se můžete stravovat zdravěji než doma. Zákusky, byť vypadají neodolatelně si můžete odpustit a pak zjistíte, že si vlastně váhu udržujete a nebo jdete v horkých dnech s váhou i dolů. Navíc se všichni zodolňují v posilovně a pak je všechna přebytečná energie přeměněna na svalovou hmotu, ale to už jsem u jiného tématu. O volném čase, pokud tady nějaký je, až příště.

Z výše popsaného se dá vyrozumět, že britská armáda a ještě lépe americká pochopila, že jednou z mnoha podmínek pro maximální výkon vojáka je jeho spokojenost. Sytý voják neřeší existenční otázku, ale plně se soustředí na výkon své funkce.