Dnes se probouzím dřív než normálně, není to tím že bych měl těžké sny, nebo snad tím, že bychom měli budíček v podobě sirény ohlašující „incoming“ (raketový útok). Dnes vstávám dřív, protože jsem na řadě ve službě. Moje služební povinnosti začínají ještě v nočních hodinách. V 5.15 přebírám službu od pomocníka, který na rozdíl ode mne, musel bdít celou noc (pak kdo je na tom hůř – já musel vstávat, on ne  - on byl vzhůru celou noc) a zjistím co se v noci dělo. Provedu kontrolu dokumentace a převezmu stanoviště, jde o rutinní záležitost, která nezabere víc, než běžnou pozornost.

V 5.30 se musím nejvíce věnovat směně, odjíždějící na naše stěžejní pracoviště. Zatím co já se probouzím, oni již jsou v plné zbroji připraveni na celodenní službu. Jistě, stane se, že někdo dobíhá až po nástupu, ale je to jen tím, že se mu včera nepodařilo nastavit budík, protože přišel před 24 hodinami ze služby. Tak vstával až na oběd a nemohl uvěřit svým uším že to, co slyší z venku, jsou kroky kolegů, kteří už do služby odcházejí. Já jsem u toho to nástupu jen jako stafáž, projev sounáležitosti, protože fyzickou kontrolu přítomnosti provádí velitel směny, popřeji klidnou a ničím nerušenou službu a rozcházíme se každý za svojí prací. Jedna skupina odjíždí na kontrolu vstupu a výstupu na PVCP Delta (hlavní vstupní brána). Druhá na PVCP Ritz (vstup do militarizované části základny).

Skupina vyčleněná na PVCP Delta je větší. V rámci své služby v různých denních hodinách plní různě intenzivně stejné úkoly. Jejich hlavním úkolem je zabezpečit průchodnost hlavního vstupu na základnu. Každý prvek vykonávající službu má své nezastupitelné místo a všichni dohromady pracují s přesností švýcarského hodinového strojku. Třebaže můžete mít jako pozorovatel pocit, že ten voják, jehož jméno znáte a dovedete si vybavit kolik má dětí a jak se na něj při odjezdu smála jeho manželka, tam jen tak sedí na věži - tak hned s prvním útokem si uvědomíte, že zatím co vy s rozezvučením sirény zaleháte, tak on sleduje nejen odpaly, ale i dopady. Jeho úkolem je tuto informaci zpracovat a předat dál. Takto bych mohl jít funkci po funkci a člověka po člověku (třeba že tady by se víc hodilo spíš vojáka po vojákovi). Jeden příklad za všechny - brána. Tato služba ve mně nechala největší dojem. Stojíte v jediném otvoru do plotu, který je jinak festovní a zdvojený a proti vám jde fronta místních (rozuměj iráckých) zaměstnanců a vytváří se fronta aut, které buď jedou na parkoviště, protože jimi jedou zaměstnanci do práce, a nebo jsou to nákladní auta, které zabezpečují chod základny. Je to něco nepopsatelného. Tato směna je první třídící prvek a první nárazník s civilním obyvatelstvem. Za vámi je relativní bezpečí a několik tisíc lidí, které ať už vědomě nebo nevědomě spoléhá, že si odvedete svoji práci tak dobře, že oni nebudou ohroženi nejen nedovolenými předměty, ale hlavně - sebevražednými atentátníky. A před vámi je jen Irák a ani ne tak Irák, jako spíš poušť a za pouští Basra. Pokud je dobrá viditelnost, je dominantní ta velikost prostoru. V celé své prostotě a rovině je to jako když se postavíte na sv. Kopečku před baziliku a vidíte až do Uničova, jen tady nestojíte na kopci, ale jste na rovině a vše je jen otázkou viditelnosti. Pokud padne mlha, tak je to skličující. Najednou se před vámi, ve vzdálenosti nějakých pár set metrů před vámi, vynořují auta a postavy. Já jsem to jako pozorovatel zaujatý jen výkonem práce jiných, sledoval s úctou k těm, co to nevnímali (nezažili to poprvé) a pracovali s takovou přirozenou autoritou, že si přijíždějící uvědomují „tak tady si nemůžeme nic dovolovat“. Pravomoc vojáka na bráně je veliká, on provádí fyzickou kontrolu a všechna povolení, on odesílá na konec řady pokud někdo předbíhá. Na druhou stranu je první kontakt se základnou a tak nejen, že kontroluje a provádí ostrahu - on musí být i nápomocen, pokud někdo přichází nabízet svou pracovní sílu, nebo jde s informací pro koaliční vojska. Takto detailně bych mohl popsat každou činnost, ale to není na jeden článek. A vypsat, jak účinná je pomoc našich služebních kolegů na čtyřech nohách se ani neodvažuji. Jaký je pocit dělat osobní prohlídku příchozích a odcházejících místních zaměstnanců se dost dobře nedá vypsat, ale jejich hygienické návyky jsou diametrálně odlišné od těch středoevropských a to ani nemluvím o tom, že jejich pracovní šaty jsou mnohdy totožné s těmi, v kterých přijdou do práce. (Nevím, jestli si dovedete představit, jakou práci tady zastávají, ale většinou jde o nekvalifikovanou manuální práci při chodu a zabezpečení základny.)

Služba na zabezpečení chodu tohoto vchodu je čtyřiadvacetihodinová, sedm dní v týdnu, třicet dní v měsíci a dvanáct měsíců v roce. Pro dokreslení: pokud by jste byli vyčleněni pouze pro tuto službu, tak budete mít těchto služeb za dobu našeho pobytu tady osmdesát s čtyřiadvacetihodinovým režimem. Jednoduše - pro výkon této služby musíte být silný a odolný jedinec.

Skupina pro plnění úkolu na PVCP Ritz (vstup do militarizované části základny) je početně menší, protože objem procházejících prvků je nižší a většinou se jedná o příslušníky koaličních vojsk. Z tohoto důvodu je zde velice důležitá znalost anglického jazyka a seriózní vystupování. Ať se nám to zdá, nebo nezdá, v těchto podmínkách můžeme jako příslušníci jednotlivých států a národů napomoci v bourání předsudků. Přiznejme si, jak často jsme v Rakousku vnímali české nápisy v obchodech „Děkujeme že nekradete“. Nebo jak se stydíme za mnohé naše „Účastníky zájezdu“ u bufetu v několika hvězdičkovém hotelu, když vidíme, jak si strkají jídlo do tašky na oběd, protože si zaplatili polopenzi. Tyto předsudky naším vystupováním můžeme buď potvrdit, nebo odbourat a díky výkonu, který podávají naši vojáci při společné práci na tomto vchodu, si myslím, že nejeden anglický voják má důvod přijet se podívat do Čech, odkud jsou tito jeho kolegové. Jinak výkon na stanovišti je v mnohém podobný tomu na PVCP Delta.

Vraťme se ale k mojí službě. Poté, co jsem zkontroloval odjezd těchto skupin, tak na svém stanovišti čekám na novou směnu, která má na starosti ostrahu naší základny. Tato skupina je něco jako vrátná služba ve fabrice. Kontroluje přijíždějící a odjíždějící a především v době, kdy se celá základna ponoří do nočního klidu, střeží klidný spánek a bezpečí nás všech. Jejich služba je pro samotnou bezpečnost nás všech tady uvnitř rozhodující. Pokud by se podařilo proniknout do základny nějakému záškodníkovi, je tato služba ta, která musí být na stráži a eliminovat nebezpečí pro český kemp. Oni jsou ti, kdo vedou přesnou evidenci o nepřítomnosti našich vojáků v našem kempu. A jsou to také oni, kdo jsou zdrojem informací, které já hlásím veliteli, koho má po raketovém útoku vyvolávat vysílačkou, aby měl jistotu, že jsme všichni opět měli štěstí. Tato služba je opět čtyřiadvacetihodinová a oni jsou vizitka našeho kontingentu při příjezdu k nám. Byť se může jejich úkol zdát méně náročný, jak na PVCP Delta nebo PVCP Ritz, tak jsou stejně výkonný prvek v běžném chodu celého kontingentu.

Operační dozorčí je jakýsi server, kde se sbíhají všechny informace od služeb, které jsem popsal, pro jejich sběr a další šíření. Mám u sebe tři vysílačky a tři telefony. A ještě jeden telefon - ten je spíš pro někoho, kdo vládne angličtinou nejen na úrovni „mám hlad a toto je kuře“ , ale dokáže reagovat do telefonu a předat úkol nám ostatním. Můj pomocník je, jak jsem říkal, ve službě celý den a plní moje úkoly v době mého odpočinku a tak ta služba není zas tak náročná a v podstatě není vidět; jak říkal velitel, dokud si připadáte v té službě zbyteční, tak je vše v pořádku, protože až budete unavení a nebudete vědět co dřív, tak půjde o životy a tehdy musíte zúročit všechny vaše vědomosti a zkušenosti. Musíte vydat povel, který bude podnět pro chování celého českého kontingentu a jak jsme si vyzkoušeli i pro jiné (podařilo se nám jedním sirénou nevyhlášeným incomingem položit na zem celou skotskou jídelnu). Tato služba na nás příslušníky štábu vychází jednou za šest dní a ve dnech před ní a po ní děláme práci, na kterou jsme tu „koupeni“ a tak to máme jako takový vojenský vedlejšák, ale o to je to větší soustředění na výkon. Službu končím ve 22.00 hod s tím, že jsem průběh zahlásil do Prahy a předal jsem úkoly pomocníkovi. Ulehám někdy po jedenácté, poté co jsem spáchal hygienu a vyřídil osobní věci.

Závěrem chci dodat myšlenku, která my vytanula na mysli po diskusi s naším kaplanem, která s tímto moc nesouvisí, ale já si ji neodpustím. Armáda je taková feudální společnost, vyzrálá z prvobytně pospolných a otrokářských plenek s tím, že nemá predispozice dotáhnout to na demokratické zřízení. Velitele si nevolíme a ani o něm nehlasujeme a proto máme každý své místo v tvaru. Pokračování zase za týden.