Jeden herec a deset hereček. Takové je obsazení ve hře Don Juan se vrací z války od rakouského dramatika Ödöna von Horvátha. Drama o hledání ztracené lásky nastudoval stálý režisér činohry Národního divadla Moravskoslezského Janusz Klimsza. Svoji premiéru zažila hra v Moravském divadle v pátek 13. ledna.

Atraktivní téma, které má co říct každému. Hlavní hrdina Don Juan se po skončené válce vrací domů, aby zde nalezl svou bývalou lásku, kterou před odchodem do boje opustil. Situace se však změnila a Don Juan přichází do světa bez mužů, který obývají vdovy a nezadané dívky. Není divu, že v takové společnosti se pohledný muž rázem stává středem pozornosti. Drama líčí jeho cestu od pozvolného vzestupu, přes vrchol až po konečný pád. Téma jako vystřižené z bulváru. Rakouský dramatik má zkrátka čuch na věci, které lidi zajímají.

Hra se objevila v repertoáru Moravského divadla poprvé a nutno říct, že s úspěchem. Obsazení charizmatického Petra Kubese do ústřední role bylo sázkou na jistotu. Herec v roli Dona Juana působil naprosto přirozeně. Svůdné pohledy, sebevědomá gesta a jisté vystupování ho charakterizovalo téměř po celou dobu. Vlastní mu však byla i poloha nemocného vojáka a zoufalého muže bez naděje, odsouzeného společností.

A zahanbit se nenechalo ani ženské osazenstvo inscenace. Na třicet pět různých žen ztvárňuje deset hereček. Těžko některou vyzdvihovat. Hra je vystavena na jejich výkonech jako celku. Drama je záměrně koncipováno tak, aby skoro každá herečka hrála více rolí. Don Juan tak nepohrdá povrchními ani sofistikovanými ženami, dcerami ani matkami, prostitutkami či pannami. V inscenaci se představí všechny členky olomouckého činoherního souboru. Diváci uvidí Ivanu Plíhalovou, Naděždu Chrobokovou, Vlastu Hartlovou, Kláru Klepáčkovou, Lenku Kočišovou, Terezu Richtrovou a Vendulu Fialovou. Významnou roli pak má emeritní členka Moravského divadla Miluše Hradská a objeví se i studentky Janáčkovy konzervatoře Aneta Červená nebo Karolína Hýsková. Ženskou sestavu pak ještě na jevišti doplňuje Bohdana Onderková, která výstupy herců doprovází hrou na violoncello. Úryvky suit Johanna Sebastiana Bacha v jejím podání dodávají představení velmi sugestivní nádech. A kompletní složení herců pak ještě dotváří Jaroslav Krejčí, který znázorňuje Juanovo alter ego.

Jednoduchá, ale účelná scéna v duchu německého expresionismu 20. let minulého století je dílem Martina Víška. Kostýmy s důrazem na dobový detail vytvořila Eliška Zapletalová. Atmosféru dílčích obrazů dotvářejí filmové projekce.

A tak zatímco Arabská noc byla určena především náročnému publiku, které má rádo abstraktnější podívanou, ve které si může spoustu věcí domýšlet, a Černá komedie pobavila svým jednodušším situačním humorem, třetí činoherní titul zaujme nejširší okruh publika. Přináší totiž příběh, v němž každý může najít něco ze své zkušenosti a za nedořečený děj si může dosadit právě svůj zážitek.