Horká krev, vášeň ani poetika nechyběly poslední premiérové inscenaci Moravského divadla v letošní sezoně. Tou je činohra Krvavá svatba z pera španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy napsaná v první polovině 20. století. Hra nabízí silný emoční zážitek. Premiéra se uskutečnila v pátek 8. června.

Příběhem o vášni, nekontrolovatelné a zakázané lásce, zradě a smrti ukončilo Moravské divadlo další sezonu. Krvavou svatbu zde skvěle a neotřele nastudoval umělecký šéf divadla F. X. Šaldy v Liberci Michal Lang. Moravské divadlo se k titulu vrátilo po třinácti letech. Nová inscenace zavede diváky na španělský venkov, kde se chystá svatba. Nevěsta však udržuje tajný vztah se svým bývalým ctitelem. Leonardo se s ní málem oženil, nakonec si ale vzal její sestřenici. Po svatebním obřadu jako smyslů zbavená neudrží nevěsta svou vášeň na uzdě a prchá s Leonardem pryč. Pomstou posedlý ženich ji s ostatními vesničany pronásleduje a vše směřuje k tragickému konci.

Nová inscenace je vystavena především na vynikajících výkonech herců. V roli ženicha exceloval Jiří Suchý z Tábora, který postavu horkokrevného ženicha a nepokrytého svůdce ztvárnil naprosto věrohodně. Další výraznou rolí byla nevěsta v podání Lenky Kočišové, která se taktéž nebála vyjádřit naplno své pocity a touhy. Vyzdvihnout si jistě zaslouží i Vendula Fialová za nápaditý projev po krvi lačnící Smrti a Vojtěch Lipina, představitel Luny. Jeho sípání a strach nahánějící klapot chůd, na nichž se po jevišti pohyboval, nedovolil divákům ani vydechnout.
Inscenace dává velký prostor i lyrickým prvkům. V nastudování Michala Langa vynikl básnický charakter textu. Herci často recitují verše, text se objevuje i na oponě při přeměně obrazů. Přesto, že je celkové vyznění jednoznačně tragické, objevují se i humorné prvky v podobě humoru černého, situačního i slovního.

Složitý a dynamický příběh umocňuje jednoduchá, střízlivá scéna. Ta je po obvodu rámovaná tmavou plechovou zdí. V jednotlivých obrazech se potom ještě uplatňují stoly, židle, postel. Velký volný prostor pak při svatbě vyplňují bělostné květy ve vázách i na podlaze, které skvěle kontrastují s černými kostýmy a s tmavou scénou. Ta je dílem Milana Davida, kostýmy navrhl Tomáš Kypta.
Atmosféra ponurého španělského příběhu je navozena i hrou světel, včetně bílých svící hořících v úvodu a v závěru hry na podlaze jeviště. Autorem hudby, která však španělský venkov příliš neevokuje, je samotný režisér Michal Lang.

Poslední novinkový titul se Moravskému divadlu podařil. Záporným bodem byla pouze přílišná délka představení a neúplná sehranost při některých tanečních kreacích. To je velká škoda, neboť tradiční rytmus španělské hudby k příběhu neodmyslitelně patří. Tento nedostatek se dá dalšími reprízami vypilovat. Choreografie však byla velmi dobře promyšlená.
I když je teprve polovina června a do divadelních i školních prázdnin zbývá ještě čtrnáct dnů, lze říci, že za výběr a ztvárnění Krvavé svatby i dalších titulů si Moravské divadlo Olomouc na závěr letošní sezony odnáší velice pěkné vysvědčení.