Příběh o lásce, hrdosti a pomstě. Na prkna Moravského divadla se počtrnácté vrátila nejúspěšnější česká opereta Polská krev. Režie, úpravy libreta a choreografie se tentokrát ujal Gustav Skála. V jeho podání získala opereta více místa pro humor, a to nejen situační a slovní, ale nechyběly ani narážky na aktuální politické dění. Inscenaci mohli diváci poprvé zhlédnout v pátek 16. března.

Režisér Gustav Skála se k Polské krvi vrátil po více než sedmnácti letech. V listopadu 1994 nastudoval tuto operetu v Hudebním divadle Karlín. Zatímco tehdy dal režisér přednost lyrické atmosféře, aktuální zpracování se neslo na humorné notě. Skvělé byly slovní hříčky i vtipy, které odkazovaly na současnou politickou situaci. Situační komiky však bylo přece jenom trochu přespříliš a někdy sklouzávala k laciné zábavě.

Děj operety začíná na varšavském plese, kde se divák seznamuje s polským šlechticem Broniem Popielem a hrabětem Boleslawem Baranskim, který má od statkáře Zaremby nabídku svatby s jeho dcerou Helenou, aby se tak dostal z dluhů, jež si způsobil svým rozhazovačným stylem života. Nabídku však odmítá a místo toho přebírá Broniovi jeho novou lásku, primabalerínu Wandu Kvasinskou. Helena se rozhodne pomstít a požádá Bronia, aby jí umožnil dostat se na Boleslawův statek jako hospodyně. Chce hraběti ukázat své přednosti a s hrdostí odejít v okamžiku, kdy se do ní zamiluje. Vše je ale nakonec jinak.

V hlavní roli Heleny Zarembové se na premiéře představila Elena Gazdíková. Role rázné selky jí herecky sedla, jejímu zpěvu však nebylo příliš dobře rozumět. S ostatními hereckými výkony zpěváků to bylo trochu horší. Přesvědčivě a zábavně však působil Vladimír Třebický coby Helenin otec Jan Zaremba a především pak Ondřej Koplík v roli Bronia von Popiela. Svěžest inscenaci dodávala častá taneční vystoupení. Členové baletního souboru byli skvěle sehraní a podávali velmi dobré výkony, obzvláště vyvedené a pro oči návštěvníka atraktivní byly pasáže znázorňující polský národní tanec krakovjak.

Představení se odehrává ve velmi výpravné scéně. Přesto, že je trochu kýčovitá, plní svůj účel a tematicky ladí s celkovým vyzněním hry. Autorkou je Eva Brodská. Pěkné jsou i kostýmy, které navrhl Josef Jelínek. Trochu nešťastné bylo pouze využití šátku, který Eleně Gazdíkové v roli hospodyně u hraběte Boleslawa Baranského často sklouzával.
První opereta sezony se celkově vydařila. Hlavní osa příběhu zůstala zachována, v popředí stojí láska, pomsta i dojemné scény, zůstaly i nestárnoucí melodie a navíc přibyl vtip a satira.