Nevídáno neslýcháno. Na trati Praha - Ostrava vyrazí do chodbiček vlaků stevardky s nápoji a denním tiskem, kormidelníci Českých drah prý zvažují i zkvalitnění gastronomie. Za těmito vylepšeními nestojí péče o blaho cestujících, ale hrozba konkurence, která se vynořila v podobě žlutých vlaků podnikatele Radima Jančury. My cestující z toho naštěstí můžeme jenom těžit. Tedy alespoň na této trati. Nikde jinde totiž dráhy změny nechystají. Proč taky?

Místy to připomíná humoristický román, jehož díly vycházejí na pokračování. Moloch České dráhy s heslem "Cestující vždy až na posledním místě" prohání své prastaré vláčky mezi Prahou a Ostravou, lidé se mačkají v chodbičkách, řečeno s Šimkem a Grosmannem, celou dobu stojíte na jedné noze a ještě ne na své, topení v zimě netopí, k životu se ale zázračně probudí uprostřed léta, zážitkové toalety... Každý to zná. Je to hrůza, ale těch pár hodin to vždycky nějak přetrpíte.
Dokud nemáte jinou možnost jak veřejnou dopravou do cíle dojet, kašlou na vás dráhy zvysoka. Vaše remcání nemá kdo poslouchat, přeplaceného ombudsmana po pár týdnech vyhodili a palubní personál v podobě (často) neurvalých průvodčích vaše stesky nezajímají.
Jenomže teď se objevila konkurence, na koleje mezi Prahou a Ostravou vyráží žlutý podnikatel Radim Jančura a nejen, že chce dát cestujícím levnější lístky, nabídne jim i čisté vlaky a služby, které jsou na civilizovanějších železnicích naprosto samozřejmé. Občerstvení během jízdy, připojení k internetu, čisté záchody, usměvavý personál a pohodlné sedačky. Tedy něco, o čem si zatím na dráze můžeme nechat zdát. Existence konkurence totiž pro zákazníka znamená možnost výběru. A světe div se, moloch začal jednat. Drážní náměstek pro pohromy, nebo možná asistentka jeho asistentky zdvihl varovně prst a z hybernace probudil markentingové kouzelníky, kteří přišli s prostou radou: "To, co umí oni, dokážeme taky!" A tak, když náměstek pro pohromy zvěstoval zlé zprávy hlavnímu náměstkovi pro zřizování náměstků, byly přijaty patřičné kroky. "Cukr a bič," zavelel hlavní náměstek, "máme spoustu tratí, na kterých se můžeme zahojit." A první vlaštovky už létají. Včera jsme se dozvěděli, že dráhy natrvalo pošlou do vlaků mezi Prahou a Ostravou stevardky. Taky této trati chtějí věnovat speciální péči. Pro cestující první třídou budou k dispozici nápoje a noviny. Revoluce.
Proč nemohou pěkné stevardky s chlazenou limonádou jezdit třeba z Plzně do Budějovic? Nebo z Brna do Třebové? "Jednoduše proto, že tam nemáme konkurenci a můžeme si dělat co chceme," vysvětlil by vám po lopatě u piva náměstek pro hloupé dotazy.
Ale my cestující buďme rádi alespoň za to. V brzké době se totiž pravděpodobně dočkáme dalších akcí. Třeba až Jančura zveřejní svůj žlutý ceník, ze kterého se teď jistě klepou půlky i majitelům vibračních sedaček drážních limuzín. Nejspíš se tak mezi Prahou a Ostravou dočkáme i levnějších jízdenek a možná i čistějších vlaků. Můžeme z toho jenom těžit. A smát se. Jen doufám, že to drážní náměstci s tím kopírováním nepřeženou. Mohli bychom se také dočkat strohé desetiřádkové tiskové zprávy s titulkem: "ČD v rámci zkvalitňování služeb představily nový žlutý nátěr rychlíků na trati Praha - Ostrava." To by byla panečku rána.