Nákupy takříkajíc za hubičku jsou mezi českými občany tak trochu národním sportem. Namísto krásné literatury se po obědě ke kafíčku rozdělávají reklamní letáky z obchoďáků, aby se prozkoumalo, kde se dá nakoupit nejlevněji a co je kde právě v akci. Zodpovědní živitelé rodu pak vyrazí za akčními nákupy a zboží v akci nakupují klidně po tuctech. No přece, za ty prachy, neber to! Netrvalo ale dlouho a objevil se  další tahák, který všechny obchoďákové akce hravě převálcoval – obchody zaměřené přímo na levné potraviny.

Znáte je sami z olomouckých ulic – označovány jsou různě: levné potraviny, zboží z celních skladů, europotraviny... Když jsem tu zahlédla první takový, z pocitem štítivosti jsem si pomyslela, že zas olomouckým občanům přibude do žaludku kus "poctivé" umělé hmoty, hlavně když to bude za "super ceny". Často se mi při zkoumání složení potravin vybaví záběry z filmu Křidýlko nebo stehýnko, kde neopakovatelný Louis de Funès v roli nekorunovaného krále labužníků prozkoumává francouzskou gastronomii, až narazí na dokonale syntetickou kuchyni jednoho z majitelů celé sítě restaurací. To, jak žasně nad tovární výrobou plastových kuřecích pochoutek, asi nikdy nezapomenu. Funèsovské grimasy úžasu sice napodobit neumím, tak si alespoň sama pro sebe zakleji, co jsou lidi schopní vyrobit "k jídlu" a hlavně bez mrknutí oka spořádat. Nakonec jsem to samozřejmě nevydržela a musela se jít na vlastní oči přesvědčit, jak se to s těmi levnými potravinami ve skutečnosti má. Když levné, tak se vším všudy. Strohé, jednoduché obchody bez zbytečných příkras a stejně tak i cenovky. Jenže pulty tu neplní jenom bezejmenné potraviny odkudsi z Asie, jak bych čekala, ale ručně psaná cedule přede dveřmi láká na notoricky známé značky jako Toma, Kinder či Tatra. Já to asi nechápu. Jak se vlastně může stát, že se takové značky, do kterých český spotřebitel už bez přemýšlení vkládá důvěru, nakonec ocitnou na pultech tak hluboko pod cenou? Potraviny s prošlým datem spotřeby obchodníci prodávat nesmějí, to vědí moc dobře. Jiné je to ovšem s datem minimální trvanlivosti. To je tak nějak pouze doporučené a pak už to záleží jen na vás, jestli si dáte, nebo ne. Na takové potraviny ale musíte být viditelně upozorněni. Po dnešní exkurzi jedním z těchto místních obchodů, si ale nejsem jistá, že se to tak vždy děje. Z osobní zkušenosti ale musím konstatovat, že kdo si obzvláště u produktů snadno podléhajících zkáze nepročítá datum spotřeby, ten je blázen. Ale ani tak vám bohužel nikdo nezaručí, že si namísto vašeho oblíbeného sýru k večeři domů nenesete časovanou bombu. Kdyby tuny balených pochoutkových salátů, hermelínů či minerálních vod v plastu mohly vyprávět o svých cestách a podmínkách uskladnění, možná bychom se nestíhali divit. Tak si říkám, že ve výsledku je to jedno. Kolikrát jsem si donesla domů potraviny řadu dní před datem spotřeby, a pak jsem jen naštvaně žasla. Když vám z brokolice doma vylezou červi nebo hermelín po rozbalení vykazuje znaky hniloby, pěkně vás to naštve, a máte-li čas a chuť se hádat, jdete to prodejci hodit na hlavu, případně spolknete slinu hořkosti. Jenže u takové balené vody nepoznáte ani po rozdělání, jestli se někde měsíc pařila na přímém letním slunci.
K dobru všem obchodům s levnými potravinami lze proto alespoň přičíst, že si na nic nehrají. Potraviny, které při přepravě uvízly v celních skladech, na skladech dodavatelů nebo vinou změny ve výrobě stoprocentně nevyhovovaly stanoveným normám, si tak alespoň naleznou své spotřebitele, jinak by, i přestože jsou z potravinářského hlediska nezávadné, skončily někde v likvidaci. Česká nátura podobné potravinové machinace snese bez mrknutí oka, proč také ne, cena pro české konzumenty je přednější před kvalitou, na rozdíl třeba od našich německých sousedů. Ti by se zřejmě nestíhali divit jak nad složením, tak nad cenou českých potravinářských výrobků. Snobizmus? Spíš jen smutný rozdíl mezi žaludkem českého a západoevropského spotřebitele. Ten český totiž snese vše. A rád. A ani se moc neptá. Kromě Louis de Funèse mi vždycky vytane na mysli ještě jedno trefné pořekadlo: správné prase všechno spase. Někoho to pobouří, někdo se jen ušklíbne, mně je z toho smutno.