Mláďata adaxů se mají čile k světu - OLOMOUC.CZ
Reklama

Pondělí 9. února 2026, svátek má Apolena, venku je 3.3 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Mláďata adaxů se mají čile k světu

Zprávy z regionu

25.2.2019

Autor: red

V olomoucké zoologické zahradě se narodila dvě mláďata kriticky ohrožených adaxů. Počet volně žijících pouštních antilop se podle IUCN odhaduje na 30 až 90 jedinců. "Každé narozené mládě v zahradě je naší radostí, u kriticky ohrožených zvířat lze však říci, že se jedná o radost dvojnásobnou," komentuje zooložka Libuše Veselá. Sameček Vilík přišel na svět 28. 1., samička Laděna 2. 2. 2019.

Foto: Zoo Olomouc

Olomoucká zoologická zahrada započala s chovem pouštních antilop v roce 1987. Chov adaxů se v průběhu let velmi zkvalitnil. Nyní je jejich olomoucká populace geneticky podstatně více kvalitnější. V rámci evropského záchranného programu se zahrada v roce 1996 zúčastnila reintrodukce adaxů do ohraničené rezervace Souss Massa National Park v Maroku. Tehdy se vypouštění zpět do volné přírody týkalo tří samců. Z frankfurtského letiště odstartoval speciál, v němž se pasažéry stali adaxové z různých zoologických zahrad a jejich lidský doprovod plný nadějí. V současné době čítá skupina pouštních antilop v Zoo Olomouc sedm jedinců.

Dříve obývali adaxové téměř celou saharskou oblast, dnes se však vyskytují pouze na několika málo jejích místech a řadí se k velmi vzácným zvířatům - jejich druh je veden jako kriticky ohrožený. Přirozeným biotopem se těmto pouštním antilopám staly vyprahlé oblasti. Tam se však nalézá vegetace velmi málo, stáda proto musí při hledání pastvy urazit nemalé vzdálenosti. Bílým zbarvením, které odráží sluneční paprsky, se přizpůsobují svým životním podmínkám, v zimních měsících se přebarvují do tmavších odstínů.

Na udržení populace adaxů ve volné přírodě nese výraznou zásluhu Zoologická zahrada Hannover, které náleží i vedení jejich Evropské plemenné knihy. V ní se chronologicky vedou veškerá zvířata a koordinátor Evropského záchranného programu bdí nad tím, aby se při křížení nepotkala zvířata příbuzná, či pocházející z linií, které jsou v populaci příliš početně zastoupeny. Od toho se odvíjí i transporty.