Z podnětu Literárního klubu Olomouc se sešli přátelé a příznivci divadla v Besedním sále Muzea moderního umění, aby si zavzpomínali na dramaturga, ale také režiséra, textaře a básníka Jiřího Flíčka, jenž by se 30. listopadu dožil 75 let. Osud mu to neumožnil, ale vzpomínky na něj navzdory tomu, že opustil náš svět před 23 lety, jsou stále živé a frekventované. Byl natolik výraznou osobností, že nemůže být zapomenut.

Večer vzpomínání připravil pro Olomoučany herec Zdeněk Vrablík, Flíčkův přítel a kolega, na jehož působení v Moravském divadle se také nezapomíná. Promyšleně koncipovaný večer byl připraven ve spolupráci s Janem Sulovským, redaktorem Českého Rozhlasu Olomouc, a s početnou rodinou Flíčkovy dcery Simony Šimkové. Přítomní mohli poznat i Flíčkova k dospělosti se blížící vnoučata Matouše, Filipínu, Barboru a Kryštofa. Večer byl zahájen pořadem, který natočil Michal Bureš v ČR Olomouc před pěti lety k nedožitému umělcovu jubileu. Aktuálnost pořadu nevyprchala.

Poté se představili Flíčkovi potomci. Bylo milé sledovat, jak dědičnost funguje a jak inklinace k umění nachází v mnoha členech rodiny živnou půdu. Silnou stránkou jejich zpovědí byla upřímnost zaštítěná rodinnou soudržností.
Podle naplánovaného scénáře přiblížil Zdeněk Vrablík osudy Jiřího Flíčka zejména v souvislosti se společenskými proměnami, k nimž došlo po srpnových událostech a potlačení Pražského jara, kdy se Jiří Flíček stal vyhnancem ve vlastní zemi a bylo mu znemožněno v divadle působit. Bylo obdivuhodné, jak Flíčkovo prožívání osudu ústilo do básnické tvorby, z níž přednesl básně o Olomouci Zdeněk Vrablík a verše z pozůstalosti Flíčkova dcera Simona. Velmi působivým vstupem do programu byla hebrejská píseň v podání Marie Máši Kubátové.
Večera se zúčastnili i dávní přátelé Jiřího Flíčka, mimo jiné Miroslav Zikmund z Prostějova se svou paní Janou, kteří připomněli konkrétní Flíčkovy aktivity v tehdy se rozvíjejících formách netradičního divadla. Potěšující byla i účast publicisty a bývalého "rozhláska" Bohuslava Matyáše.
Bez ohlasu nezůstalo ani autentické čtení posledních Flíčkových dopisů v podání jejich adresáta Zdeňka Vrablíka a záznam hereckého vyznání Ljuby Skořepové, kterým bylo vzpomínání na Jiřího Flíčka uzavřeno.
Večer byl mimořádný především osobním zaujetím všech, kteří na olomouckého dramaturga vzpomínali.