Dnešní směřování k evropské integraci a mezinárodní spolupráci posouvá poněkud neopodstatněně do společenského stínu kdysi živý zájem o folklorní tématiku. Skalních a hluboce zainteresovaných je však stále dost.

Dosvědčují to hodové slavnosti, pořádané po celé Moravě, stále aktivní národopisné soubory, četné akce kolem hanáckých skanzenů a národopisně orientované expozice v muzeích ve všech národopisných koutech v naší vlasti. Do sféry těchto aktivit vhodně a inspirativně zapadá výstava olomouckého fotografa Milana Hořínka s názvem Krása lidového kroje, která byla slavnostně otevřena v olomoucké galerii PATRO v úterý 5. srpna. Vernisáž se setkala se značným zájmem olomouckých folkloristů, Hořínkových přátel a  zájemců o lidovou kulturu.

Výstava v Patře představuje část Hořínkova celoživotního díla, jakousi špičku velkého ledovce, v níž je prezentováno fotografovo zaujetí nejen krojem, jak vyplývá z názvu výstavy, ale především zaujetí samotnými Moravany. Většina vystavených děl jsou portréty žen, zbytek je stejným dílem věnován mužům a dětem. Portréty jsou bezděčnými studiemi lidových postav, oduševnělých venkovanů, kultivovaných osobností, z nichž sálá láska k rodnému kraji a nezastupitelné rodné hroudě. Síla snímků spíše vyvěrá z fotografického profilu lidí z Hané, ze Slovácka, Podluží, Horňácka a dalších oblastí Moravy než z nuancí v krojové výbavě.

Výstavu si zahájil autor snímků sám. Jeho projev byl originální a nesměřoval k výkladu, ale k evokaci pozorného vnímání, bez něhož by mohla zůstat každá návštěva galerie jen jakýmsi slabým odvarem z kumštu, jenž Milana Hořínka po cestách napříč Moravou přímo spaloval.

K nejzajímavějším informacím patřila okolnost dnes neznámá a dávno zapomenutá. Hořínkovy fotografie, což vyžadovala zejména barevnost všech moravských krojů, jsou snímky barevné. Jsou vytvořeny technikou, která byla v období první republiky objevena německým fotografem v Rýmařově a prodána americké společnosti, a u nás následně prezentována jako zaoceánský vynález. Vystavující fotograf projevil radost, že proto vlastně mohl domácí fotografovat „po domácku“.

K výstavě hrálo bez zakolísání „Příležitostné duo“. Hrálo k poctě netradičních hostů z dávných dob, kteří fotografa Doloplaz znali jako malého kluka nebo úplně mladého lovce snímků s aparátem, který o digitalizaci v oboru neměl ani ponětí.
Výstava potrvá do konce srpna.