Při pohledu do kalendáře se mohou těšit a tetelit blahem všichni zamilovaní, za dva dny je tu Valentýn. Při pohledu na výkladní skříně obchodů a nákupní centra mi však připadá, že ještě více se těší prodejci, je tu přece Valentýn – výprodejový den lásky.

Když nyní procházím městem a z obchodů, bez ohledu na jejich zaměření, na mě útočí reklamy inzerující blížící se den zamilovaných, neodbytně se mi na mysl vkrádá parafráze známého pohádkového příkazu pro oslíčka, který má ze sebe sypat dukáty. Při každém pohledu na červený či růžový nápis ověnčený srdíčky mi tak v hlavě křičí věta: "Miláčku otřes se, je tu Valentýn." Den zamilovaných se skutečně stal hned po Vánocích jedním z nejvíce komerčně využívaných svátků. V mém okolí jsem se setkal se zajímavým postřehem. Proč na nás o vánočních svátcích útočí bělovousí, červenolící chlapíci v červeném oblečku a na Valentýna jsme zasypáváni lavinami srdíček, ale klasických českých svátků si, snad kromě Velikonoc, obchodníci nevšímají? České tradice jsou krásné, na Štědrý den se lije olovo, na jaře se třeba vynáší Morana. Řekněme si ale upřímně, že v konkurenci s Valentýnem se za výkladní skříní lépe vyjímají ona červená srdíčka než smrtka v podobě slámové panenky nebo olověné cihličky. Láska se prostě prodává lépe než smrt, která se má hodit do vody, to je logické a nemám to obchodníkům ani za zlé. Den oslavující lásku je podle mě vlastně dobrý nápad. Uvědomíme-li si, kolik dnů v roce je zasvěcených rozličným věcem, má v kalendáři oslav jistě právo na své místo i láska. Jen tak namátkou si vzpomeňme na Den boje proti chudobě, Den léčby rakoviny, ale také například Den ochrany ptactva, Den pravidelné kontroly prostaty či Den bez aut. Dnů, které mají připomínat nějakou událost nebo významnou skutečnost je bezesporu hodně. Řekněme si ale po pravdě, kolik lidí na Den boje proti chudobě vyrazí do ulic obdarovávat žebráky či začne balit charitativní balíčky na pomoc hladovějícím v Africe. Nedělám si také iluze, že v den připomínající pravidelnou kontrolu prostaty se polovina národa sbalí a vyrazí preventivně k lékaři. Tyto dny by spíše měly člověku připomenout určitou skutečnost, na kterou ve shonu všedních dní může pozapomnět. Na potřebné i svůj zdravotní stav by člověk měl myslet celoročně a stejně tak je to i s láskou. Svátek svatého Valentýna by měl být pro ty zapomětlivé drobnou připomínkou toho, že je dobré se svému partnerovi více věnovat. Den oslavující lásku by se tak podle mě neměl zvrhnout v litý boj o ukořistění co nejvíce srdíček, čokoládek, kytiček, dobroutek, plyšáčků a přáníček, ale měl by se stát okamžikem, kdy se zamilovaní zastaví a uvědomí si, co pro ně láska a přítomnost toho druhého znamená. Nemyslím si, že koupě drobnosti pro našeho partnera nebo pozvání na romantickou valentýnskou večeři je zbytečnost, od které bychom měli upustit. Chtěl bych ale, aby nás tyto drobné partnerské radosti provázely spíše celoročně, a ne pouze na obchodníky vyhlášený a dlouho očekávaný den. Valentýn by se tak nestal zkouškou, jak moc je vlastně naše drahá polovička drahá.