Mikulášek je tak trochu jiný. Krámek na rušné ulici, kde se zastavil čas. Utrácí se tu za naprosté nepotřebnosti a jde to neuvěřitelně snadno. Právě tyhle nepotřebnosti totiž dělají lidem radost.

Dvě načančané výlohy na zastávce u dómu mi už nějakou chvíli krátily čekání na tramvaj. Ale teprve když mi kamarádka řekla, že se za nimi skrývá splněný holčičí sen, obchůdek, kde ztratila srdce a duši, nechala jsem tramvaj odjet.

Vnitřek obchůdku nezklamal. Barevný, něžný, s vlídnou atmosférou. Odshora dolů plný k životu nepotřebných věcí - háčkovaných deček, šperků, obrázků, keramiky, hraček, ručně šitých voňavých zvířátek, lampiček, kapesních zrcadélek, která se při prvním otřesu rozlomí vejpůl... zkrátka pro někoho nepraktické harampádí, pro romantické duše nezbytné vybavení vlastní domácnosti. Všechno je totiž nesmírně pěkné a hlavně originální.

Při nakupování v Mikuláškovi jde především o pocit výjimečnosti. Vystavené zboží nepochází jenom z rukou majitelky obchůdku-galerie, dala prostor i výrobkům z chráněných dílen. Lidé se zdravotním či mentálním handicapem dokážou vytvářet umělecky hodnotné věci, jsou výjimeční a předávají to ve svém díle dál. Každý kousek, který si z Mikuláška odnesete, je jedinečný.
Nechte si ujet tramvaj a odpočiňte si v krámku, kde vládne bezčasí, klid a pohoda.