Jubilejní 40. varhanní festival pokračoval včera třetím koncertem, který představuje jistý zlom. Už víme, jak se  festivalu daří, ale ještě nevíme, zda tak skončí. Všechno však nasvědčuje tomu, že bude úspěšný, že energie do jeho podoby vložená, se velmi dobře zhodnocuje.

Koncertním hostem třetího varhanního večera byl Nizozemec Reitze Smits, laureát řady cen na mezinárodních varhanních soutěžích a obdivovaný interpret nejen na varhany, ale i klavír a cemballo. Je stěžejní osobností barokního souboru Concerto strumentale , s nímž objel velkou část světa. Kromě koncertní činnosti se věnuje i pedagogické práci na škole múzických umění v Utrechtu (Holandsko) a v Leuven (Belgie). Na letošním ročníku vyvážil početné zastoupení Francouzů a přispěl svou hrou k interpretační pestrosti i kvalitě festivalu.

První dvě skladby věnoval francouzské hudbě, další tři koncertní vystoupení vytěžil z varhanní tvorby německé a v závěru koncertu představil ukázku ze své vlastní dosavadní skladatelské produkce.

Z francouzských skladatelů si Reitze Smits vybral populárního Francise Poulence a přednesl jeho třídílnou Sonátu, v níž zejména střední část (Rustique) měla v jeho podání velmi osobitou a jemnou „notu“ a jevila se melodicky jako zcela nekonformní. Milhaudovo Stvoření světa přednesl Reizte Smith s velkou jistotou, líbila se především střední Romance a následné Scherzo.

Za vrchol koncertního večera je však možno spíše považovat Smitsův přednes Variací F. Mendelssohna-Bartholdyho a následné Preludium s fugou D dur, které patří k jeho nejvděčnějším skladbám pro varhany. Nemenšího ohlasu se dočkala i Schumannova radostná Toccata, kterou přednesl se zjevným potěšením.

Závěr koncertu věnoval svým drobným skladbám, v nichž si ověřil schopnost tvořit s jasným cílem – komponovat pro potěšení, hudbou povzbuzovat a harmonizovat. Posluchači tento výraz tak ocenili, že Smitse ovlivnili i v jeho hravých přídavcích.