Dobrou zprávou je, že na této myšlence se shodnou všechny strany, které můžou do projektu mluvit. „Stavba má sloužit nejen jako protipovodňové opatření, ale také jako rozsáhlá volnočasová zóna, kde mohou lidé relaxovat, odpočívat nebo se bavit,“ podotkl mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař. Podle něj však není možné, aby v prostoru náplavky byly jakékoli pevné stavby či překážky, které by bránily průtoku vody. Proto také vzaly za své například betonové lavice k posezení, které se objevovaly ve vizualizacích projektu před několika lety.

Jak by tedy měla vypadat náplavka, až sem zavítáme za rok či dva? Projekt počítá s dvěma pravobřežními patry v délce 335 metrů - horní je cca pět metrů široké a povede po něm stezka pro pěší a cyklisty. Najdete zde také dvě vyhlídky na řeku, kde budou umístěna pítka a posezení.

Spodní patro bude přes deset metrů široké, od Bristolu i od VŠ kolejí na ně sjedou cyklisté či vozíčkáři po široké rampě. Chodci mohou využít tři schodiště - na rohu Šmeralovy a Blahoslavovy ulice, u mostu na Masarykově třídě a u evangelického kostela. Celá dolní část bude vydlážděná, stěny se osadí pískovcovými deskami. V noci bude nová náplavka osvětlená. Na břehu, ze kterého se nedá sejít přímo k vodě, budou kotvicí kruhy pro malé lodě.  Do dvou let bychom z náplavky měli znovu vidět také Ololodě, které nyní vozí zájemce o pár kilometrů níže po proudu na Nových Sadech. 

V prostoru se nepočítá s žádným stálým občerstvením ani sociálním zařízením, návštěvníci se musí spolehnout na restaurace a bistra v okolí. Pouze v případě předem povolených akcí sem mohou pořadatelé přivézt stánky a další vybavení, mobilní toalety však stejně musí zůstat v horním patře. 

Zatím jen na papíře je projekt pontonového plovoucího baru nad mostem u Bristolu. Jeho autor, architekt Miroslav Pospíšil, který ho připravil pro majitele restaurace Bristol, tvrdí, že taková stavba na řeku jednoznačně patří a místo se stane atraktivním. „Neměli bychom promarnit příležitost jako se to stalo v již zkolaudované části nábřeží od VŠ kolejí Bedřicha Václavka k mostu na třídě Kosmonautů, kde bohužel vznikla čistě technická stavba, která nemá vtip a nadhled,“ řekl.

Podobný pohled na nábřeží má i kapitán Ololodi Šimon Pelikán, který v Olomouci pořádá festival Řeka má duši a organizuje plavby po Moravě. „Chybí mi zde zastřešující pohled na celý projekt, který by vzájemně spojoval prvky bezpečnosti a rekreačního využití. V minulých letech se řešila jen protipovodňová opatření a jednotlivé stavby, a až nyní to, jak bude řeka fungovat pro lidi.“

Už teď je jasné, že olomoucké korzo kolem řeky Moravy se například s pražskou náplavkou na Hořejším nebo Rašínově nábřeží, kde se konají stovky akcí celý rok, sotva dá srovnávat. Přímo v protipovodňové zdi Vltavy jsou takzvané kobky – vnitřní prostory, ve kterých jsou galerie, občerstvení nebo toalety, které se dají neprodyšně uzavřít před velkou vodou.  Tohoto levlu se nám nyní určitě nepodaří dosáhnout, ale třeba se to povede příštím generacím, které budou měnit koryto Moravy za padesát či sto let.