Poněkud stranou bohémsky orientovaných umělců stojí již řadu let se svou vědami inspirovanou uměleckou tvorbou olomoucká malířka Jitka Lachmanová-Brůnová. Její inspirace vědou a originální výtvarný výraz, který do svých děl vkládá, ale i prezentace děl takto vzniklých ji jako osobnost sui generis posunuly víc do světa vědy než do bohémských kruhů volné tvorby, inspirujících se víc prožitky, city a poezií než analýzami a poznatky.

Jitka Lachmanová-Brůnová vyhověla žádosti ředitelky Gymnázia Jana Opletala v Litovli Jitky Krausové, aby prezentovala svou tvorbu na chodbách a v aule školy. Nabídka nebyla nahodilá, tradice výstav na této škole trvá již několik let. V roce 2004 odstartoval tradici školních výstav přední český portrétista Jiří Mádlo, v následujícím roce se v aule a na chodbách prezentoval svými fotografiemi sovinecký Jiří Štreit, z litovelských výtvarníků překročil jako první brány školy v roce 2006 insitní malíř Jiří Zapletal, vloni se ve škole představil hranický malíř a ředitel tamního gymnázia Radovan Langer. Výstavu Jitky Brůnové čekalo tedy v Litovli publikum sice mladé, ale už poučené.
Svébytnost výstavy byla tentokrát založena na inspirativních motivech, jež malířku Jitku Lachmanovou-Brůnovou k tvorbě přivedly. Uvědomila si, že ve světovém výtvarném umění se dosud nikdo nikdy neodvážil vytvořit parafráze a fantazijní výtvarné opisy vědeckých poznatků a teorií, nikoli na principu nějakých ilustrací nalézajících či objevujících pro fyzikální a matematické jevy výtvarný výklad, ale na volném prožitku, který dostane zásluhou zasvěcené výtvarnice svou kreativní podobu. Obdivuhodný je výsledný efekt, který ještě stále čeká na teoretické zhodnocení.

Na dílo Jitky Lachmanové-Brůnové upozornilo několik vědců. Jejich slova netřeba balit do výkladových vazeb, jsou jasná:
Jan Peřina
Autorka se ve svém malířském díle dotýká velmi aktuálních problémů moderní fyziky a v tom je zcela moderní a průkopnická. Od chaosu, který je opakem samoorganizace, a ta základem života přes jev shlukování událostí, evanescentní vlny, princip kvantové superpozice... až po do nedávna utopickou teleportaci. Její matematické znalosti jí umožňují originální nápady a ztvárnění těchto fyzikálních jevů, a tak autorka staví zajímavý most mezi fyzikálním vědeckým světem a uměním, který je inspirující pro obě strany mostu.

František Makeš, královský restaurátor, Värmdö (Švédsko)
Jitka Lachmanová-Brůnová ukazuje svými obrazy, že věda a umění spolu souvisejí a tato vazba neustále vzniká a proměňuje se. Asimilace vědy a umění vychází z principů, které aplikovali Piero della Francesco, Paolo Ucello, Leonardo da Vinci, Andrea Verrocchio, Albrecht Dűrer, Jean Cousin... Současnost s sebou nese krizi modernistických modelů a potřebuje nové pojetí, ve kterém umění a věda budou v rovnováze. Tuto novou skutečnost je nutno chápat analytickým způsobem a snažit se přijít na její podstatu. Pomocí vědeckého poznání se lze vymanit ze závislosti na tradičním pojetí.

Z dosud napsaného vyplývá, že se Jitka Lachmanová-Brůnová vydala na cestu netradiční umělecké tvorby a zobrazuje lidem skutečnosti neviditelné, o to však významnější a závažnější – mluví se o duchovním rozměru při vnímání smyslově nepostižitelných jevů a o zviditelněné kvalitě utajených přírodních sil. Umělkyně v tomto svém umění musela pro skutečnosti smyslům utajené najít výtvarnou metaforu a v desítkách obměn, variací a kombinací vytvářet pro znalé díla logická, pro neznalé díla esteticky jak přijatelná, tak i přitažlivá. Obdivuhodné je, že to dokázala, a to způsobem, nad kterým žasne celý vědecký svět, to znamená nejen český nebo evropský, ale doslova celé universum.

Umělkyně vystavovala soubor svých prací v roce 2007, kdy v Praze proběhl Mezinárodní kongres Optics and Optoelectronics, jehož konání bylo signálem k prezentaci díla Jitky Lachmanové-Brůnové na domácí půdě. Bylo by totiž neomluvitelné, kdyby umělkyně vystavovala při obdobných příležitostech ve světě, například v roce 2005 v Austrálii, kde byly obdivovány její kresby na téma Einsteinovy teorie relativity E = mc², pokládané za největší kombinaci filozofického pohledu, fyzikální intuice a matematických dovedností, a nepředstavila se v Praze.
V rámci příprav k velkému setkání světových reprezentantů vědy otevřela Jitka Lachmanová-Brůnová již dvě výstavy. První v minoritském klášteře Ungelt ve Štupartské na Starém Městě s expozicí děl inspirovaných kvantovou fyzikou, druhou v Galerii MaxMara na Příkopech na Novém Městě, kde návštěvník může obdivovat obrazy, jež umělkyně vytvořila k Roku Slunce – výstava nese název Stromy a slunce.
Z dalších výstav připomeňme prezentaci jejích děl v budově České akademie věd na Národní třídě, kterou otevřel Rudolf Zahradník. Výstava byla specificky zaměřena na problematiku výtvarných kreací evokovaných vědou a jejími zákony, zejména v oblasti nanotechnologie a optické nanotechnologie. Vernisáže se zúčastnil v Olomouci působící Jan Peřina a pražský vědec Pavel Tománek, ze zahraničních expertů pak Theodor W. Hänsch.
Jitka Lachnová-Brůnová pochází z Repech na Prostějovsku, vystudovala přírodní vědy na olomoucké univerzitě a v oblasti výtvarného cítění se o její rozvoj přičinily nejen geny po otci, ale i mnozí olomoučtí umělci: Miloslav Stibor a neobyčejně průrazný Miloslav Holec, literární osobnosti Marie Podešvová ze Soláně a Jarmila Loukotková z Prahy a restaurátor František Makeš.
Je s podivem, že pro většinu výtvarné Olomouce zůstává Lachmanová-Brůnová ještě stále utajena. O to víc oceňujeme, že se promyšleným výběrem ze své tvorby umělkyně prezentuje na litovelském gymnáziu. Vernisáž v přítomnosti starosty Litovle Vojtěcha Grézla, vystavující umělkyně a dalších hostů proběhla v aule školy následně po oslavách Mezinárodního dne studentstva u pomníku Jana Opletala.