Čas od času se stává, že se přihodí věc neočekávaná, která potěší, a to i tehdy, když se jedná o skutečnost neokázalou, spíše komorní. Většinou osloví menší okruh publika, ale o to s větším porozuměním a obdivem. Nedávno se to stalo v případě filologa a básníka Zbyňka Šišky.

Zbyněk Šiška strávil několik desítek let na olomoucké Alma mater a vytvořil si k řadě olomouckých umělců a intelektuálů dobrý vztah. Ten vyústil do podoby inspiračního zdroje a přiměl básníka, aby každému věnoval několik veršů, nikoli popisně oslavných, ale niterně objevných. Nešlo jen o kolegy, ale osobnosti, někdy přímo přátele s širokým zájmovým spektrem. Básníka inspirovali nikoli pouze tím, co znali, co dokázali, ale i jací byli.
Bylo by zbytečné všechny jmenovat, ale o jak široké spektrum jde, si uvědomíme, když prozradíme, že mezi ně patří botanik a mykolog Bronislav Hlůza, herec František Řehák, pěvec Jaromír Borovička, fotograf Miloslav Stibor, bohemisté Igor Fic a Jan Krčma nebo teatroložka Lenka Rozehnalová působící dnes ve Finsku.
Pozoruhodný je Šiškův umělecký-básnický přístup ke každému ze zvolených přátel. Ten je vždy pozitivní a nepostrádá poetický pel. Za pokus stojí představit celé dílko alespoň výběrově, třeba verši, které básník věnoval ženám.

Sedmikrásné probouzení
(Aleně Trunečkové)

Kohouti ve vsi kokrhají
roste jim
hřebínek
A nad soutokem tichých řek
dva bílí motýli si hrají

Na stráni srdcovky už zrají
a ty se probouzíš
a znovu
těšíš se a víš
jak nám zas tváře zčervenají


Předjitřní naslouchání
(Lence Rozehnalové)

Potkal jsem hvězdy... tiše zpívaly si
Každá se chvěla
jako list
A všude slyšel jsem i housle čísi
a ptáky vykloněné z hnízd

V tom ze tmy vystoupila krásná panna
hlas měla hebký
bezbranný
Byla to nejkrásnější perla rána
dar sluncem předpožehnaný

Zbyněk Šiška je autorem jedenácti básnických sbírek, dvanáctou má připravenou v rukopise. Vydává je od roku 2002, což znamená, že prvotinou obdaroval své přátele v 68 letech. Všechny vyšly v Nakladatelství Univerzity Palackého. Platí to i o zatím posledních Bosých láskách, jimž kresebný doprovod poskytl Miloslav Holec. Olomoucký konvolut Listy přátelům jsou zase ilustrovány Bělohlávkovými grafikami s motivem koně. To proto, že na své "lidské" vsadil, když o nich psal básně. Údělem takových edičních počinů, které často ani literární svět nezaznamená, je okolnost nevídaná – jsou beznadějně rozdány v přátelských kruzích dříve, než dovoní tiskárnou. Protože těch, jimž jsou určeny, je víc, než činí náklad.