Liga úspěšných: Hospodářská komora spojuje i ty, kteří by spolu dříve nemluvili - OLOMOUC.CZ
Reklama

Úterý 5. listopadu 2024, svátek má Miriam, venku je 2.5 °C

Liga úspěšných: Hospodářská komora spojuje i ty, kteří by spolu dříve nemluvili

LIGA ÚSPĚŠNÝCH #30

16.10.2024

Jan Procházka

Osm let šéfuje Okresní hospodářské komoře Olomouc Radim Kašpar. Za tu dobu z ní vybudoval byznysový klub s téměř třemi stovkami členů: od drobných živnostníků až po velké nadnárodní firmy. Daří se mu "spojovat i lidi, kteří by se předtím sami ani nepozdravili". Ostatně díky spolupráci s portálem Olomouc.cz vznikl i tento seriál, ve kterém představujeme pozoruhodné projekty, podniky a firmy z regionu. A jubilejní třicátý díl jsme se rozhodli věnovat právě komoře.

Na Olomoucku je spousta zajímavých a pozoruhodných firem, podniků a projektů, mnohdy se zákazníky po celé planetě. Firmy, které vyvíjejí komponenty pro automobilky, specialisté na robotizaci výroby; je tu celá řada firem a podnikavců, kteří přišli s naprosto unikátním nápadem a dokázali ho proměnit v prosperující byznys. Jsou tu firmy rodinné i nadnárodní, s tradicí do předminulého století i docela nové… A mezi veřejností se o nich málo ví, což by se mělo napravit. To byla myšlenka, s jakou jsme v době hlubokého covidu společně s ředitelem Okresní hospodářské komory Olomouc Radimem Kašparem rozjeli seriál Liga úspěšných. V devětadvaceti předchozích dílech jsme představili jména, která si podle nás zaslouží pozornost. Jubilejní třicátý díl bychom rádi věnovali právě místní hospodářské komoře. Protože ona je tou organizací, která tu v regionu všechny ty pozoruhodné firmy propojuje a bez nadsázky mnohdy dělá z konkurentů přátele. Mezi příběhy těch úspěšných by měl zaznít i příběh komory. Protože i ten je pozoruhodný, o čemž svědčí i to, že do Olomouce se nyní jezdí inspirovat z komor z celé republiky. 

Dovolím si v tomto případě vybočit z obvyklého formátu a tento díl pojmout jako rozhovor. Protože Radim Kašpar, jak mi jistě potvrdí každý, kdo ho zná, je skvělý vypravěč…

Radime, zkusme si na začátek komoru trochu představit, protože mezi čtenáři jsou určitě takoví, kteří o její existenci sice ví, ale čím přesně se zabývá, třeba netuší…
Možná bych začal tím, čím komora není. Není to žádný státní úřad, nespadáme pod žádné ministerstvo nebo něco podobného. Jsme nezávislá byznysová komunita, klub podnikatelů. A právě podnikatelům a firmám poskytujeme širokou paletu služeb. Děláme pro ně informační, poradenský i marketinkový servis, ale naší specializací je networking. Jak říkám, komora je klub, platforma, která propojuje. A to děláme na akcích, kterých pořádáme během roku opravdu hodně, desítky. Ať už jsou odborné a vzdělávací nebo společenské či sportovní, v různé míře formality. A děláme je proto, aby se tam lidé mohli potkat, aby se mohli seznámit. Ten byznysový přesah je obrovský. Často jsme dali dohromady lidi, kteří o sobě dříve nevěděli a dnes spolu obchodují, nebo se z nich dokonce stali přátelé. A někteří spolu třeba vytvořili projekt nebo i založili novou firmu.

Nicméně hospodářská komora jako taková byla zřízena zákonem…
Ano. A to je de facto jediné, co máme se státem společného. Tedy samozřejmě se ještě snažíme hlas a potřeby podnikatelů u státu a jeho orgánů na všech úrovních prosazovat. Ten zákon z roku 1992 nám dal jakési směřování, ale to je všechno. Stát nás nefinancuje, máme vlastní IČO a musíme si na sebe vydělat, tedy jsme na trhu jako v podstatě jakákoliv jiná firma. Zodpovídáme se pak ale našim členům, kteří každé tři roky volí ze svých řad představenstvo a dozorčí radu. A výkonnou jednotkou jsem pouze já a moje kolegyně. To nám dává velkou svobodu a flexibilitu, což však musí jít ruku v ruce s odpovědností a výsledky. Když to porovnám s jinými institucemi veřejného rázu, většinou mají desítky zaměstnanců a rozpočty v řádech desítek milionů. My vše musíme zvládáme ve dvou, rychle, efektivně a hospodárně.

A vyděláte si čím?
Naším hlavním příjmem jsou členské poplatky, poplatky za služby a marketingové spolupráce. Umíme taky promovat firmy a za to si samozřejmě necháváme platit. A jelikož hodně spolupracujeme i s městem, tak nějaký roční „příspěvek“ je i odtamtud, ale je to méně než deset procent našeho rozpočtu. A samozřejmě se občas vyskytnou nějaké ad hoc projekty, na nichž se třeba podílíme. Rozhodně ale nežijeme z dotací.

Foto: Jan Procházka

Tys zmínil rok 1992, ale historie olomoucké komory sahá mnohem dál, ne?
Já často opakuji, a někteří přátelé si mě kvůli tomu dobírají, že naše komora vznikla v roce 1851. Tehdy byly na území rakouské monarchie zakládány obchodní a živnostenské komory a ta olomoucká byla mezi prvními, dokonce v první desítce. A členství tehdy znamenalo velkou prestiž a komora měla sílu. Ostatně místní podnikatelé se složili a postavili třeba palác na Kollárově náměstí, který komoře historicky patřil. S nástupem komunistů pak komory v zemi zanikly a na historickém půdorysu vznikla ta naše znovu v roce 1993. My slavíme obě výročí.

A tys jí začal šéfovat před osmi lety. Jak na ty začátky vzpomínáš?
Ano, na pozici ředitele jsem od 1. září 2016. Musím říct, že ty první roky byly perné. Tehdejší ředitel odešel do penze a mně v podstatě nikdo nic nepředal. Nikoho jsem de facto neznal, neměl jsem ani kontakty, seznam členů jsem našel na webu. Ale přesně jsem věděl, kam chci komoru směřovat. Když to zjednoduším, tak ať je to zajímavý a akční byznysový klub, o kterém se ví a který umí své aktivity prodávat.
Narážel jsem tehdy na to, že členové vlastně nevěděli, co jim členství přináší, někteří se usmívali, že jsem první, kdo k nim kdy z komory přišel přímo do firmy. Musel jsem členy doslova přemlouvat, aby neodcházeli a ať mi dají šanci, že to „budu dělat jinak“. Absolvoval jsem také kolečka se stovkami firem, kterým jsem se představoval a zjišťoval, co dělají, co je trápí, co jim chybí a kde můžeme najít průsečík spolupráce… A snažil se je dostat na nějakou naši akci a ukázat jim, že nejsme – ve vší úctě – spolek seniorů, kteří se jednou za měsíc sejdou v zasedačce u chlebíčků. Naše síla je právě v akcích, které jsou atraktivní svým programem, formou a především lidmi, kteří je navštěvují. Můj záměr byl, aby se potkávali především majitelé a ředitelé firem, měli si co říct a třeba z toho vznikl i nějaký obchod. Jak ještě říkává můj kamarád, jeden ze členů: „Největší mazec je, že komoře se podařilo dát dohromady i lidi, kteří by se předtím sami ani nepozdravili.”  

Kdy nastal přelom? 
Asi bych to nenazýval přelomem, ale zásadní bylo, že se pod křídla komory podařilo dostat velké hráče, známé značky. Protože ty velké firmy byly zárukou pro spoustu menších, že členství dává smysl. A osobně pro mě bylo velkou satisfakcí, když se vrátil někdo, kdo v minulosti z komory vystoupil. To mi dělalo a dělá největší radost.

PhDr. Radim Kašpar, MBA

* 1985, Valašské Meziříčí

Manažer, politik, ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc

Je absolventem Univerzity Palackého. Během vysokoškolského studia navázal spolupráci s agenturou Ogilvy Public Relations, poté působil jako ředitel olomoucké marketingové agentury. 

Krátce působil jako ředitel Hřbitovů města Olomouce. Od září 2016 zastává post ředitele Okresní hospodářské komory Olomouc.

Je členem ODS. Ve volném čase se zabývá kynologií a myslivostí. Je ženatý, má dceru.

zdroj: olomouc.cz/kdojekdo

Foto: Jan Procházka

Vzhledem k tomu, jak je komora dnes vnímaná, byla ta snaha evidentně úspěšná. Jak se vyvíjel počet členů?
Za těch „mých“ osm let přibylo bezmála dvě stě padesát členů. Samozřejmě, některé firmy zanikly, někdo přestal podnikat, někdo z komory také z objektivních důvodů vystoupil, takže jakási drobná přirozená fluktuace je. Ale celkově máme nyní zhruba dvě stě devadesát členů. A co mě těší, každý rok zatím překonáváme v počtu nových členů ten rok předchozí. V roce 2017 jsme měli devatenáct nových, loni to bylo již padesát šest. A letos jsme na skoro padesátce, , takže existuje naděje, že se loňský výsledek podaří překonat. 
Ty skoky jsou obrovské, ale ukazuje to, že jsme funkční a atraktivní a že z členství mají podnikatelé užitek. Oni jsou ze své podstaty opatrní na peníze a těžko by je dávali k nám, kdyby to bylo k ničemu.

Kdo se může stát členem?
Prakticky kdokoliv. Máme velmi pestré řady. Najdete u nás právníky, pojišťováky, ale i restaurace, hotely, strojírenské, potravinářské nebo elektrotechnické firmy, máme zastoupen i farmaceutický průmysl, ale mezi našimi členy je třeba i pohřební služba. Bez nadsázky umíme pokrýt každý segment, což je v propojování velice důležité. A zdaleka tu nejsme jen pro velké hráče. Tak zhruba třicítka našich členů jsou firmy nad dvě stě zaměstnanců, čtyřicet jsou střední firmy v rozmezí padesát až dvě stě zaměstnanců a ostatní členové jich mají do padesáti. A mezi nimi jsou i drobní živnostníci, různí kreativci, řemeslníci… Je to užitečné. A krásné je, že místo aby si členové konkurovali, raději spolupracují. Například někdo se potýká s poklesem zakázek a má x nevyužitých operátorů. Tak je půjčí na čas jiné firmě, které naopak chybí lidi. Je to prospěšné pro všechny.

V názvu je slovo okresní, ale členství není nějak geograficky podmíněno, nebo se pletu?
Naším členem může být v podstatě kdokoliv, kdo má zájmy své na Olomoucku. Hospodářské komory jsou sice i v dalších okresních městech, ale my máme více členů, než všechny ostatní komory v našem kraji dohromady. V celé republice je pak asi sedmdesát regionálních komor.

A je mezi nimi třeba nějaká, která tě zpočátku inspirovala? 
Bude to možná znít nabubřele, ale šel jsem ryze svou cestou. V posledních dvou letech jsme to my, kam jezdí kolegové z ostatních komor pro inspiraci. Sledují nás, vidí, co děláme, a taky by chtěli aktivizovat své členy, jen třeba neví, jak na to, jak komunikovat. Takže ve vší skromnosti jsme to my, kdo inspiruje ostatní. A máme mezi členy mnoho firem, které jsou členy různých komor napříč republikou a od těch slyším, že v tom, co děláme, jsme opravdu unikátní.

Články ze seriálu Liga úspěšných obvykle končím otázkou na budoucnost. Tak se zeptám i tebe. Jakou máš s Okresní hospodářskou komorou vizi do dalších let?
Pořád je kam růst. Je tu hodně subjektů a neustále vznikají nové. A s tím souvisejí i výzvy, abych neustrnul a nedošel do fáze těch chlebíčků v zasedačkách, nebo prostě do stereotypu. Chce to neustálou změnu a nové věci, nové akce. Chci také více cílit na mladé a začínající podnikatele a propojovat je s ostatními, i s těmi seniorními. Ti jim totiž mohou předat cenné zkušenosti, ale platí to i obráceně; mladí zase mají drive a umí myslet jinak.
A pak mám takové obecné vize, třeba dělat akce pestré a neopakovat se. A samozřejmě udržet členskou základnu a stále ji rozšiřovat. Ta chuť posouvat věci kupředu a ideálně i rychle, se mi stala trochu posedlostí, někdy musím brzdit.

Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz

Jan Procházka