Galerie Skácelík v Denisově ulici není místo, které milovník umění přejde bez povšimnutí, aniž by vstoupil. Je to výstavní prostor, který obvykle nezklame a potěší, takže připravit se o zážitek je možno brát jako ochuzení. Nic není samo sebou. U Jiřího Skácelíka to dělá jednak pečlivě zvažovaná dramaturgie, jednak galeristovy známosti, které jsou atraktivní a neomrzí.

Stačí vyjmenovat: Jiří Anderle, Tomáš Bím, Jaroslav Borůvka, Vladimír Brunton, František Ringo Čech, Lucie Filimonová, Igor Kitzberger, Renata Klogner-Štolbová, Antonín Nesvadba, Viki Odstrčil, Michal Stampf, Pavel Surma, Ondřej Svoboda, Aťka Štolbová, Milan Valenta, Jiří Valeš... Těch pár teček je pro případ jistého opomenutí, které by v horkých dnech sice mohlo být omluvitelné, ale spíš od těch, kteří opomenuti nebyli.

Jména naznačují, že galerista se rozhodl oslovit co největší okruh milovníků výtvarného umění. Pestrý výběr umožní, aby hodně návštěvníků našlo, co hledá, a to jak z hlediska námětu, tématu, motivu, tak i použité techniky. Bez významu nebude ani fakt, že jsou zastoupení mistři z větších dálek, ale i oblíbenci z regionu, kteří se zhlédli v samotné Olomouci. Je samozřejmé, že žádné z těchto hledisek nemůže být mírou kvality. Ani ceny nemusí být jednoznačným kritériem kvality, poněvadž mnohé ovlivňují a určují jiná hlediska.
Divák v galerii projde nejen Olomoucí, ale i Paříží, potěší se Sluncem, Hříšníkovým půlnočním snem, Pávem, Nespravedlností (není nahněvaná), potká Dívku v červených punčochách, poshoví si ve Stanu, nakrmí Páva, ověří si svou Vnímavost, odhadne, zda nepoteče do Střech a popřeje si u Stanu zaslouženou Siestu.
I když si nic nekoupí, s prázdnou neodejde. Bude mít o čem přemýšlet – doma na balkoně, na zahrádce nebo na procházce, až půjde do lesa na houby.
Pěkné léto.