Dvacet let své existence si včera za hřmotného předení svých strojů na neředínském heliportu připomněla Letecká zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje. Za tu dvacítku let vzlétly její vrtulníky do akce už přibližně deset tisíckrát. Mnohé se za tu dobu změnilo. Jedno však zůstává stále stejné – neochvějná vůle bojovat se smrtí a zachraňovat životy pacientů.

Bylo to 1. října 1990, pouhých šest týdnů po rozhodnutí o zřízení letecké záchranné služby (LZS) v Olomouci, kdy její záchranáři vzlétli k prvnímu zásahu. Byl mezi nimi tenkrát i lékař Michael Fischer, dnes první náměstek hejtmana Olomouckého kraje a bývalý ředitel krajské záchranné služby.

"Byla to doba plná nadšení, v práci jsme i spali a moc jsme nehleděli na výplatní pásky," vzpomíná Fischer na jejich začátky. A co se podle něj za těch dvacet let nejvíce změnilo? "Pokrok je vidět všude," říká Fischer. "V pozemním zázemí, ve výcviku personálu a v neposlední řadě v technice – medicínské i letecké." Jako bývalý záchranář si však také posteskl, že dnes přestává být pro mnohé zdravotníky LZS jejich povolání koníčkem. "Stává se z toho pro ně jenom práce pro peníze. Ale to se dnes děje všude," konstatoval Fischer.

Zmiňovaný technický pokrok si mohli přítomní, mezi kterými byli i hejtman olomouckého kraje Martin Tesařík nebo současný šéf krajské zdravotnické záchranné služby Ivo Mareš, včera na heliportu v Neředíně vyzkoušet na vlastní kůži. Měli totiž možnost se proletět nad Olomoucí ve vrtulnících Bell 206. Stroje tohoto typu už nelétají na záchranné akce. "Ty už jsou dneska dávno překonané," řekl jeden z pilotů olomoucké LZS Jan Hronec.

On a jeho kolegové dnes už létají na vrtulníku Eurocopter EC 135, nejnovějším stroji ve stáji olomoucké letecké záchranky. Eurocopter má podle Hroncových slov snadnější a komfortnější ovládání. "Co se mi na něm nelíbí, je ta vrtule vzadu, ta je moc nízko. Člověk si musí hlídat, aby si ji při přistávání na nějakém poli neurazil," dodal na adresu nejnovějšího typu záchranného vrtulníku Jan Hronec.