Je mnoho skutečností, jež vnímáme ve dvou půlích, polovinách, polovičkách, půlkách... Teď jsme právě v půli prázdnin. O hodinu později se rozednívá, o hodinu dřív se stmívá. Spoustě lidí to dělá starosti, spousta jich to zase ani neregistruje. Záleží na věku, ale i na významu a důležitosti, které tomu či onomu jevu přikládáme, jak kterou půli prožijeme a co se do které vešlo či vejde.

S prázdninami je to tak, že ty letní jsou nejdelší a jsou v každém roce jen jedny. Slouží k odpočinku pro žáky a studenty, aniž si jmenovaní uvědomují, že je potřebují, ale slouží i k témuž pro učitele a profesory, aniž by jim k tomu mohly stačit. Tak už je to zařízeno, tak tomu bývá. Malé zamyšlení není psáno se záměrem někoho poučit o relativnosti prázdnin jako času svobody, ale je psáno se záměrem pomoci čtenáři objevit v prázdninách příležitost k sebereflexi, k pochopení sebe samého, k objevení vlastního talentu, povahových rysů, schopností, zájmů, vlastní přirozené orientace, ale i cest k jejich sladění a harmonizaci. Pokud si přitom prázdninami obdarovaný člověk dopřeje přepychu takové sebereflexe, která mu naznačí meze jeho možností a optimální rádius jeho putování k seberealizaci, udělá pro svou cestu životem mnoho záslužného.
Ze všeho dosud napsaného by mělo vyplynout, že u žádného člověka není nejdůležitější daný stav, ale spíše očekávání, jakási naděje, perspektiva, tužba, směřování, naplňování a hledání kompasu na cestu k nim.
To by neměla být cesta klopotná, ale objevná, tedy radostná...
Pro člověka na rozdíl od prázdnin nikdy neskončí, takže i když je v půli, polovině, polovičce nebo v půlce prázdnin, vždycky je na počátku své budoucnosti...
To může jen potěšit!