Přiznání může být záležitost nesnadná. Ne vždy se ale jedná o otázky svědomí, ač ani ty mu nebývají vzdáleny. Zabrousit osaměle a naivně do vod toho daňového s sebou přináší také hrozbu utonutí v zákonné změti paragrafů, odstavců, písmen... Jak se z ní vymotat, vám sice neporadím, můžu se ale s vámi podělit o mou soukromou "španělskou vesnici".

Za spojením španělská vesnice prý autorsky stojí Johann Wolfgang Goethe, který měl skloubit německé přísloví s tehdy aktuální narážkou zbrojící proti španělským mravům a zvykům. I když většina z nás asi jen sotva tuší jeho skutečný výklad, zvykli jsme si ho užívat pro označení skutečností, které jsou pro naši mysl naprosto nepochopitelné a neznámé. Jelikož jsem i já tento frazém přijala za vlastní, byl to právě on, který se mi, kromě několika poněkud ostřejších slov, dral na jazyk ve chvíli krajní nouze nad různobarevnými formuláři.
Leč to by ještě nebylo to nejhorší, hlavní problém se zjevil v okamžiku, kdy jsem se (logicky) rozhodla vyhledat pomoc na místě nejpovolanějším – v zákoně o dani z příjmů. Ti, co na přelomu března a dubna seznali podobně jako já, že situace je již více než naléhavá, myslím, pochopí o čem mluvím. Obzvláště patří-li k "přiznávajícím" se začátečníkům. Když si ale nevíte rady a nemáte právě po ruce ani žádného daňového specialistu, začne na vás neodbytně naléhat vtíravá otázka: co s ním?
S nadějí plným očekáváním rozuzlení finančních záhad jsem se vydala poznávat moudra všeobsažného zákona o daních z příjmů. A tak si louskám ty krkolomné věty, dumám, žhavím své mozkové závity a vytrvale proklikávám z paragrafu na paragaraf, z odstavců na písmena až do podrobných bodů. Jak se snažím poslepovat tu nepřehlednou spoušť nikdy nekončících odkazů, zjišťuji že jsem v tom daňovém guláši až po uši. Co bylo na začátku už dávno nevím, co je na konci nechápu. Snažíc se zachovat chladnou hlavu vydávám se pokorně k počátkům onoho chaotického spletence a vstupuji do objevných vod zákona podruhé. Znovu vytrvale louskám, hledám, překlikávám, hlava šrotuje. Když už mi začne svítat naděje pochopení, zase mě podrazí asi padesátý odkaz typu "jsou-li splněny podmínky uvedené v § 23b nebo 23c" nebo "pokud § 36 odst. 7 nestanoví jinak"... Španělská vesnice ze všech nejšpanělštější. Slovíčkaření, kličkování a teorie chaosu v praxi v jednom. Skutečně bych chtěla vidět toho "literáta", který se mořil se sestavováním něčeho podobného, ať už se jedná o samotné zákoníky či Pokyny k vyplnění přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2011. Ani ty mému srdci nijak nepřirostly, ještě štěstí, že zase rok bude klid. Připomíná mi to dnes již s úsměvem vzpomínaná léta studia, kdy jsem s podobnými otazníky v očích hleděla do cizojazyčných textů. S tím rozdílem, že namísto finančního úřadu mě ve snech pronásledovala maturita nebo zkouškový termín ve STAGu.
Přestože se mi nepodařilo do daňových tajů proniknout ani zdaleka, jak by si můj rozum přál, horko těžko zadávám elektronickým formulářům, co vím, a pevně doufám, že co nevím, se na příslušném úřadě dozvím. Pokud ne, hrozí, že obléknu přiléhavou bílou kazajku a namísto klienta finančního či sociální úřadu se mrknutím oka proměním v zákazníka některého z ústavů pro choromyslné.