Nové městské zastupitele si budeme volit až za více než rok, ale už v tuto chvíli tuším, co může mít na budoucí složení radnice významný vliv. Řada volebních lístků by mohla do uren přiletět na křídlech hněvu nad podobou vykácené aleje ve Smetanových sadech.

Nejsem botanik a stromům nerozumím, takže spor o nutnost omladit oblíbenou Rudolfovu alej ve Smetanových sadech sleduji pohledem nepříliš poučeného laika. Rozhodnutí radních nechat staré stromy vykácet a vysadit místo nich nové však spíše schvaluji. Můj argument je prostý. O tomto kroku už se hovoří a uvažuje mnoho let, předpokládám proto, že je správný a nutný. Zvlášť když se jedná o krok nepopulární, tedy takový, jaký by žádný politik bez opravdu závažných důvodů neposvětil.
Zažil jsem už několik diskusí mezi zastánci a odpůrci vykácení aleje. Prakticky vždy byli na straně těch, kdo generační výměnu stromů v parku neschvalují, především lidé dříve narození. Chápu je a rozumím jim. Chodili na procházku do aleje už kdysi se svými rodiči, chodí tam i teď se svými dětmi a vnoučaty. Ač dendrologií nepolíben, tuším, že trvá hodně let, než se z malé sazenice stane dospělý statný strom. Mnozí z těch, kdo si letitou alej oblíbili, se její úplné obnovy nedočkají. A přitom právě starší lidé většinou u voleb nechybějí...
Být odvážný ve věcech veřejných se zkrátka málokdy vyplácí. Téměř se chce konstatovat, že statečnost v politice je vstupenkou do opozice.
Před časem se Hlavní náměstí ve Šternberku a vlastně celé centrum tohoto historického města dočkalo velkorysé komplexní (a dle mého pohledu i zdařilé) rekonstrukce. Dokončení prací bylo naplánováno těsně před minulými komunálními volbami, jako trumf v boji o voliče. Jenže konzervativní veřejnosti se změny příliš nelíbily. Šternberanům především vadila absence zeleně na náměstí. Neuplynuly ani tři roky a z tehdy téměř neviditelných proutků vysazených po rekonstrukci jsou již mladé stromky se spoustou zelených listů poskytujících stín kolemjdoucím. A bývalý starosta města je po prohraných volbách v penzi.