Jak dlouho jste tuto knihu psala?
To je trošku složitější, protože já jsem první verzi napsala už na střední, když mi bylo zhruba šestnáct. Tenkrát jsem to psala asi dva roky a potom přišla velká řada oprav, přepisování a první pokusy o vydání knihy jsem zkoušela už asi v roce 2018. Pak jsem si od knihy dala pauzu, začala s něčím jiným, následně jsem se k ní vrátila, poškrtala spoustu věcí, přepsala, a tak pořád dokola. No a finální redakční úpravy trvaly asi tři čtvrtě roku.

S kým jste své psaní konzultovala, když jste se vlastně už v šestnácti letech rozhodla, že tuto knihu budete psát, a že ji chcete dotáhnout do zdárného konce?
Na střední jsem to konzultovala jednak s kamarádkami, ale také jsem zhruba od svých třinácti let publikovala různé příběhy na internetu, takže tam jsem měla už nějakou skupinu čtenářů, kteří mi psali a dávali zpětnou vazbu. To pro mě byl takový hnací motor, abych v tom pokračovala a příběh dále zdokonalovala.

Vy jste mi říkala, že jste knihy začala psát už ve svých devíti letech a doufala jste, že jednou spatříte své vydané dílo v knihkupectví. To se Vám povedlo a já se musím zeptat, co Vás v těch devíti letech přimělo k psaní knih a jak je možné, že jste u toho vydržela?
Já jsem tenkrát četla Harryho Pottera, který mě naprosto pohltil. Četla jsem ho snad od doby, kdy jsem se naučila pořádně číst, ale právě v devíti letech jsem celou sérii dočetla a tehdy ve mě byla velká prázdná díra, když jsem si uvědomila, že pokračování nebude. Tenkrát nebyl ani žádný další příběh z toho kouzelnického světa. Tak jsem se rozhodla, že si napíšu vlastní pokračování (smích). Takže jsem začala psát fanfikce na Harryho Pottera, a to mě začalo ohromně bavit, z psaní se stal můj koníček a podařilo se mi u něj zůstat. Postupem času jsem přešla na Young Adult Contemporary a jak už jsem říkala, tak u tohoto žánru jsem zůstala. 

Máte momentálně něco dalšího rozepsaného?
Mám. Ale ještě nevím, jestli to nakladatel bude chtít, nebo jestli se to bude líbit. Tentokrát je to mírně do fantasy, ale zatím bych nechtěla šířit podrobnosti a nechám si to pro sebe. A uvidíme, až to ukážu svému redaktorovi, tak se na mě snad usměje štěstí a budu moct čtenářům prozradit víc.

Vy už jste něco trošku naznačila, ale jak je vlastně v dnešní době složité pro začínajícího autora najít vydavatele?
Je to celkem náročné. Musíte obepisovat nakladatele a doufat, že si vás někdo všimne, a že si vaše dílo přečte. Ale tím to nekončí. Když už si to nějaký redaktor přečte a líbí se mu to, tak to ještě nemusí znamenat, že se jim budete hodit do edičního plánu. Je to velmi komplikovaná cesta a upřímně pořád nevím, jak je možné, že jsem tady, a že tu knihu mám (smích). Je to asi i hodně o štěstí, ale na druhou stranu, dnes už existuje spousta možností nebo i soutěží, které podporují začínající autory. Nakladatelství Fragment, u něhož vyšla Křídla vážky, například každoročně pořádá Hvězdu inkoustu, do které jsem se párkrát sama hlásila, a kterou moc doporučuju zkusit. Jak ale říkám, kniha mi sice vyšla v říjnu, ale pořád tomu nemůžu uvěřit. Zkoušela jsem to celkem pět let. Pět let mi trvalo, než jsem od nakladatele dostala to schvalovací "ANO".

Už jsme se dozvěděli, jaké žánry píšete, ale teď prozraďte, jaké nejraději čtete? Jsou to ty samé nebo se liší?
V zásadě je to to samé, co píšu. Takže literatura pro mladé a fantasy. Myslím si, že autor, který píše detektivky, tak nemůže napsat dobrou detektivku, pokud je sám nečte. Je to zkrátka hodně provázané.

Jaký je Váš spisovatelský vzor, máte někoho?
Řekla bych, že Lenka Lanczová. Tu jsem začala číst, když mi bylo třináct a přečetla jsem téměř všechny její knihy. Myslím, že i její styl psaní mě ovlivnil nejvíc. Takže ta jednoznačně.

Jaké další zájmy kromě literatury máte?
Hodně kreslím. Vždycky jsem kreslila tužkou a poslední dobou jsem začala s digitální kresbou. Dá se tedy říct, že všechno výtvarné a tvořivé mě baví. 

Když tak hodně kreslíte, neuvažujete nad tím, že pokud Vám vyjde další kniha, tak si k ní uděláte ilustraci obálky sama?
Uvažovala jsem o tom, ale myslím si, že ještě nejsem na té úrovni, kdy bych to zvládla. Ale bylo by určitě hezké se třeba jednou dostat i k ilustrování obálek.

V současné době studujete v Praze psychologii. Jak se Vám daří skloubit náročné studium a psaní knih? Je pro vás psaní něco, čím se snažíte odpočinout si od studia?
Já nestuduji klasickou jednooborovou psychologii, ale výzkumnou psychologii, což je magisterský obor na Karlově univerzitě a řekla bych, že to časově určitě není tak náročné, jako klasická psychologie. Nemáme tolik praxí, takže zatím zvládám. Musím ale přiznat, že psaní je pro mě primární a já vlastně tak dlouho studuji jen proto, abych mohla psát (smích). Studium mi totiž dává více času na psaní, než kdybych každý den musela od pondělí do pátku chodit do práce. To bych měla zcela určitě méně času na psaní. Nicméně psychologie mě velmi baví, přestože se jí v budoucnu nejspíš věnovat nechci. Myslím si ale, že je to užitečný obor, a ty znalosti snad využiji i ve svých knihách.

Studium se Vám ale pomalu chýlí ke konci, příští rok budete končit. Do toho máte rozjeté nějaké spisovatelské projekty… tak se Vás musím na závěr zeptat, kde se vidíte za deset let?
Úplně ideální scénář je, že bych za deset let chtěla mít více knih na kontě a chtěla bych pracovat zcela určitě v oblasti knih. Ideálně někde v nakladatelství, knihkupectví, nebo kdekoliv, kde přijdu do styku s knihami. A to je z mých profesních plánů vše, co mám. Tak uvidíme, jak se je bude dařit realizovat.

Za poskytnutí prostor pro rozhovor i pro focení děkujeme Hotelu Theresian