Bývalý klášter voršilek v Kateřinské ulici v Olomouci patří k významným památkám barokní klášterní architektury i díky zachované dispozici původních prostor včetně cel jeptišek. Dnes je objekt z velké části nevyužitý a jeho stav lze označit za havarijní. Podle Heleny Richterové z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu představuje jednu z nejpalčivějších otázek památkové péče ve městě.

"Nejaktuálnějším problémem je zejména vážné poškození rozsáhlých úseků krovu kláštera," uvedla Helena Richterová. Olomoučtí památkáři nedávno dokončili více než rok a půl trvající stavebně historický průzkum barokního komplexu a z něj kromě upřesnění architektonického vývoje kláštera vzešly náměty pro jeho budoucí obnovu, která by mu vrátila historickou podobu. Týkají se jak odkrytí a opravy štukové výzdoby a nástěnných maleb, tak například oprav barokních oken, dveří a balustrád či jejich doplnění replikami. "Památkové hodnotě objektu by mělo odpovídat jak jeho budoucí využití, tak citlivý přístup projektanta i stavebníka odpovědného za rekonstrukci k dochované dispozici i architektonickým detailům a prvkům," shrnují památkáři svá doporučení.
Klášter s kostelem v Kateřinské ulici, přestavěný do barokní podoby z původního středověkého komplexu ve druhé polovině 17. století, patřil původně řádu dominikánek, do té doby sídlících na Bělidlech (v nynější Sokolské ulici), Voršilkám připadl po zrušení ženského dominikánského řádu císařem Josefem II. v roce 1782. V 19. století byl klášter rozšířen o učebny a ložnice internátu v souladu se školským posláním řádu. Po zrušení kláštera v roce 1950 sloužil objekt nadále jako škola s internátem a byl tudíž přes zničení některých stavebních detailů ušetřen rozsáhlejší přestavby. Vážněji poškozena byla v 80. letech 20. století štuková výzdoba sálu v prvním patře zadního křídla. K odstranění statických poruch bylo tehdy užito injektáží nebo zpevňování kleneb betonem.