Stejně jako léto střídá podzim, přijde po noci den a po výdechu zákonitě nádech, tak i přechodné období útlumu a zdánlivého nicnedělání střídá akce. Jak to dopadá, když namísto přirozeného sledu událostí přijde přílivová vlna? Vyprahlá země nemá šanci absorbovat. V reálu – po letním spánku se všichni rozhodli přihrát si svou polívčičku. Notně povadlou okurku smetlo přebujelé nadšení být vidět. A vy se třeba rozkrájejte.

Léto bohužel není v novinářském světě nutně obdobím odpočinku a čerpáním nových sil. Často připomíná spíše agonii jedince zmítajícího se v křečích, který touží i po sebemenší kapce z informačního pramene. V obávaných časech "okurky" není doslova do čeho píchnout, všichni se patrně vyrazili zchladit k vodě nebo si odjeli opalovat těla do zahraničních destinací. Nejen v Olomouci je to jako po vymření. Kromě festivalů všeho druhu pod otevřeným nebem a nacpaných plováren abyste skoro chodili škemrat o cokoliv, byť i s mizivou ambicí zaujmout veřejnost a čtenáře. Ono se sice nic neděje a vysoké teploty jakoukoliv snahu o aktivitu spolehlivě ubíjí, to ale přece není důvod tvářit se, že lid zcela zdecimoval. Zřejmě ale není důvod nabídnout mu jako jindy zajímavosti, na nichž pořadatelé bez rozdílu zaměření raději sedí jako zkušené kvočny přepečlivě střežící své plody a příhodný okamžik, kdy se nejlépe vyplatí vyvést svá skvostná dítka na světlo světa. V tu chvíli se pak stávají zdatnými kohouty, a jakmile jim pod jejich hřebínky zavane vůně podzimu, vyrazí na startovní lajny. Stačí se pak ještě zmínit o konci prázdnin a příchodu září, z kohoutů jsou najednou hřebci, kteří nadrženě vyrazí hlava nehlava z hromadného startu – samozřejmě s patřičnou pompou. Vychrlí na nás své pečlivě pěstěné perly, jen škoda, že všichni najednou. Tak dlouho si hýčkali svá jedinečná pacholátka, až nakonec zapadnou v davu. Ani po létě vyhladovělí obrážeči akcí, ani mediální mágové zatím v naší realitě nezvládají účast na dvou a více místech za ráz. Zatímco první zářijový víkend přinesl ještě sladké prodloužení prázdnin a slušný rozjezd kulturně-společenského dění, pak ten nastávající si na svých potenciálních účastnících teprve smlsne.

I já si lámu hlavu s tím, jak se za jeden víkend dá zvládnout alespoň část toho, co láká mou pozornost. Možná jsem naprostá výjimka v toto městě, ale skutečně jsem celé dny neprožila u vody, ani na exotických plážích, naopak po prací vyplněných dnech bych uvítala zajímavé kulturní rozptýlení, které jinak Olomouc nabízí. Ale bohužel. Podle úsudku pořadatelů bych asi byla jedna z mála. Nevadí, zřejmě po vzájemné dohodě se nám prázdninový půst rozhodli vynahradit během jediného víkendu. Tím ale pozoruhodné "kouzlo" příchodu měsíce září nekončí. Z pohledu redaktorky vnímám ono protržení stavidel událostí v poněkud širším měřítku. Zatímco již červen nejen mé, ale i celoredakční e-mailové schránce signalizoval hrozbu katastrofálního vyschnutí informačního pramene, pak na sklonku srpna zase bliklo světlo naděje, že novinářská branže už je z nejhoršího venku. A pak se najednou stavidla na všech frontách prolomila. Tímto svou lkavou řeč končím a raději budu vděčná, že vůbec k prolomení došlo, ač v parametrech záplavové vlny. S vánočními svátky dostanu, myslím, opět příležitost zavzpomínat si s láskou.