Tak tu konečně máme první letošní ryze olomouckou malokauzu. Budoucí šéfredaktor nových Radničních listů je zároveň tiskovým mluvčím Šantovky a je pochopitelně trnem v oku opozici, pro kterou je toto místo, a zejména jeho připravovaná výšková dominanta, symbolem úpadku. Mluví se o střetu zájmů a padají ostrá slova. Jenže ten problém je zřejmě někde úplně jinde.

Kauza se dá - s trochou umu - udělat ze všeho. V líné atmosféře počátku roku pak může způsobit “bombu” i banalita. Zvlášť, když se trochu překroutí. Nové Radniční listy povede Juraj Aláč, bývalý reportér České televize, šéfredaktor měsíčníku Olomoucký kraj (to je krajská obdoba radničních novin) a mimo jiné také mediální zástupce developera, který v Olomouci postavil třeba Šantovku a chystá se vztyčit poblíž nákupního centra i nový věžák. A to je právě kámen úrazu. Opozice se domnívá, že se tímto působením dostane Juraj Aláč do střetu zájmů: developer se totiž s městem o stavbu dosti intenzivně hádá a opozice se bojí, aby se své zájmy nepokusil protlačit na stránky radničního plátku. Zní to jako děs, ale ve skutečnosti je to hloupost.

Pracuji v novinách devět let a troufám si tvrdit, že olomoucké mediální prostředí opravdu dobře znám a vím, jak to v něm chodí. Tak předně: Radniční listy jsou výkladní skříň města. To je jejich smysl. Jsou to noviny, v nichž si zvolené vedení města dělá reklamu za peníze občanů a veškerý obsah je pod přísnou kontrolou. Není na tom nic divného. Pokud by se do vedení města dostala současná opozice, jistě použije tento plátek ke stejnému účelu. Je to zavedená praxe. Absolutní kontrolu nad obsahem má redakční rada, v níž kromě lidí z vedení radnice sedí i zástupci všech opozičních stran. Do těchto novin opravdu nějakou nekalost neprosadíte, i kdybyste byli současně mluvčím samotného Lucifera. Ta potíž je úplně jinde. Radnice si usmyslela, že na svém plátku opravdu výrazně ušetří. Vysoutěžila nového vydavatele, který přišel s třetinovou cenou. Za těchto podmínek si vydavatel nemůže dovolit zaplatit plnohodnotnou redakci: přijmout redaktory, fotografa, vybavit jim kancelář, rozdat stravenky, koupit kávovar a služební auto. Vydavatel má prakticky jedinou možnost: najmout opravdu zkušeného novináře a přijmout ho na částečný úvazek. Takový zkušený novinář pak naplní každé číslo měsíčníku přesně těmi informacemi, které si radnice objedná. Napíše je, sežene fotografie nebo si je často sám pořídí, posbírá příspěvky od politiků a z radničního tiskového oddělení, dá tomu fazónu a je hotovo. To je model, který funguje v mnoha městech. A přesně tenhle model vydavatel použil. V tomto světle je naprosto pochopitelné, že onen zkušený novinář na volné noze bude mít i celou řadu dalších zakázek. Nějak se uživit musí. A novináři na volné noze zpravidla někoho mediálně zastupují. Neznamená to, že s názory zastupovaného souhlasí. Prostě je tlumočí ve srozumitelné formě médiím a jejich prostřednictvím veřejnosti. Podobně právník nemusí být násilníkem či deviantem proto, že zastupuje násilníka nebo devianta. Prostě jen dělá svou práci, a když mu nabídnou případ, aby hájil deviantovu oběť, udělá to se stejným profesionálním nasazením. Stejně tak pracuje onen zkušený novinář. Pokud by se takový člověk pokusil protlačit do radničního plátku cokoliv nekalého, redakční rada ho prostě vyhodí. A to zkušený novinář na volné noze opravdu riskovat nebude. Je to totiž profesionál.

Kde je tedy jádro pudla? Dvě malé opoziční strany se do zastupitelstva dostaly (mimo jiné) kvůli svým negativním postojům proti plánovanému věžáku u Šantovky. A jelikož developer zpravidla skrývá svou developerskou tvář, stal se tím arcinepřítelem jeho mluvčí. Juraj Aláč. To je ten problém. S Radničními listy a jejich budoucím obsahem to nijak nesouvisí. Je to zkrátka záležitost sympatií. Někoho rádi máme, někoho ne. A někoho máme opravdu neradi. Dělat z toho veřejnou kauzu, tomu se říká politika.