Haná má světovou hráčku ve hře boccia a možná o tom ani neví. Vloni byla Kateřina Cuřínová na ME v Portugalsku čtvrtá, letos má šanci, že se probojuje na MS v Pekingu. Hra boccia je modifikací klasické hry boccia, která původně vznikla z římských zábav v Itálii, další podobu a kořeny této hry můžeme vidět ve francouzské hře „pétanque. Ve sportu mají dnes velkou moc peníze, proto nechme promluvit mladou sportovkyni, která jej dělá pro radost ze hry a setkávání s lidmi. "Jmenuji se Kateřina Cuřínová a jsem samostatná cílevědomá mladá slečna, která je pro onemocnění dětskou mozkovou obrnou odkázána na elektrický vozík, díky němuž se mohu sama pohybovat. Už jako malá jsem měla ráda sport, ať už to byly zimní nebo letní sporty, ale s mým těžkým hendikepem který mám od malička, jsem nemohla dělat žádný sport aktivně."

Katko, povězte nám, prosím, jak jste se ke hře zvané boccia poprvé dostala?
Když jsem ještě chodila na základní školu v Olomouci, tak jsme měli přednášku a ukázku o sportu boccia, který je určen pro těžce hendikepované sportovce. Tato přednáška a ukázka mě velmi zaujala. Zanedlouho po té jsem začala chodit na sportovní kroužek boccia, který tenkrát vedla Julie Čurdová. Ta mě poprvé seznámila s hrou a základními pravidly boccia. Do čtrnácti let jsem hrála bocciu jen tak pro zábavu a byla jsem moc ráda, že se mohu věnovat nějakému sportu.

A jak jste se dostala k závodění v tomto sportovním odvětví?
V patnácti letech jsem odjela do lázní do Teplic v Čechách, kde jsem dostala nabídku hrát bocciu závodně za tělovýchovnou jednotu Teplice. V tu chvíli se mi splnil můj sen a začala jsem se boccie věnovat naplno. Zanedlouho po té jsem jela na první závody, které se konaly v Teplicích v Čechách. Na závodech mě klasifikovali do kategorie BC1, což znamená, že ke hře používám asistenta, který mi ve hře podává a kulatí míče. První zápas jsem hrála s Kristýnou Duževičovou a porazila jsem ji.

A jaké byly začátky v boccie?
Začátky v boccie byly velmi těžké a náročné, trénovala jsem jednou týdně, ale přes snahu nebyly mé výsledky stabilní a vyrovnané. Postupem času jsem se však zlepšovala a účastnila jsem se spousty závodů po celé České republice, kde jsem získala různá ocenění, poháry a medaile.

Co děláte mimo sport, chodíte do školy?
V současné době studuji první ročník keramické ruční práce na instituci Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara v Praze, po vyučování odjíždím na internát do Jedličkova ústavu, kde mimo jiné trénuji a už pátým rokem hraji bocciu závodně za Sportovní club Jedličkova ústavu. Momentálně je mojí trenérkou Pavla Vrbová, Michaela Riháčková a s tréninkem mi pomáhá i moje maminka, která je zároveň mou asistentkou. Od samotných začátků mého sportovního snažení je mi má rodina velkou oporou a já jsem moc ráda za to, že mi rodiče umožnili se tomuto sportu věnovat naplno. Za to jim moc děkuji.

Nyní patříte mezi domácí špičku, jak si toho ceníte?
Nyní už šestým rokem reprezentuji Českou republiku v boccie v soutěži týmu a jednotlivců, ale nikdy by mě nenapadlo, že to budu zrovna já, kdo tuto nabídku od trenéra české reprezentace v boccie Ládi Noska dostane. Této možnosti si moc vážím a doufám, že nezklamu a že mi dobrá sportovní forma ještě dlouho vydrží.

A jaké jsou vaše největší úspěchy v boccie?
V loňském roce se mi povedlo vybojovat 4. místo na ME v Portugalsku mezi jednotlivci. V roce 2013 Jsem obsadila v kategorii BC1 celkovém pořadí OZP Cupu 1.místo, všechna kola jsem vyhrála a na stupni vítězů jsem byla i na MMČR v Praze. Před Mistrovstvím Evropy v Portugalsku jsem se zúčastnila dvou závodů na Slovensku, kde jsem skončila na 2. místě a v Polsku, kde jsem skončila na 1. místě.

Co vás na boccie nejvíce baví?
Hraji ji od 15 let, jsem ráda, že můžu dělat sport. Jsem těžce postižená, tak jiný sport dělat nemůžu, díky boccie jsem poznala spoustu kamarádů, můžu cestovat. Jsem ráda, že mě na velké závody může se mnou jezdit moje maminka, která je i moji asistentkou ve hře.

Kde a jak trénujete?
Trenérů mám více nyní. Vloni mi můj trenér bohužel odešel, tak mě nyní vede Pavla Vrbová, Michaela Riháčková a moje maminka. Trénuji hlavně v Praze, kde jsem přes týden, o víkendu jsem doma a nemám možnost zde v nějaké tělocvičně moc trénovat, navíc si musíme hradit většinu nákladů sami, což je finančně náročné.

Jaké závody na vás čekají v letošním roce?
Čekáme na světový žebříček, který bude vydán 31. ledna. Podle něj uvidím, zda se budu moci účastnit v jednotlivcích letošního MS v Pekingu. Dále jsou na pořadu závody OZ Cupu u nás a různé mezinárodní soutěže a MMČR v Praze.