Zítra v 19 hodin se folkový písničkář Karel Plíhal zase na chvilku stane Olomoučanem. K proměně dojde v rámci komorního recitálu v Redutě. Představí opět nejen své písně, ale i svérázné básničky a veršovánky.

O úterním podvečeru ovládne olomouckou Redutu osobitý písničkář s řízně trefným humorem a účesem barokní princezny, tedy Karel Plíhal. U-Klub tu uspořádal jeho komorní recitál, kde není doporučováno – ba je to přímo zakázáno – aby se účastnily malé děti do deseti let. Zákaz pramení ze snížené dětské schopnosti koncentrace a trpělivosti, protože žádná atmosféra nemůže zůstat lyrická a komorní, když se drobotina dožaduje odchodu, protože se nudí, nebo přerušuje vystoupení pravidelným refrénem: "Kdy už to skončí?". Také jde o mentální vyzrálost a schopnost vnímat nejen hudbu, ale i texty písní, které jsou, jako u všech písničkářů, tou nejpodstatnější položkou Plíhalova uměleckého naturelu. Folkový zpěvák, olomoucký bard a zásobník českého koloritu ovládá stejně jako svůj slovní důvtip i kytaru. U mnohých písničkářů se hudební doprovod smrskává na dvouakordové pozadí, Plíhal na hudbě nic neubírá.
O recitálu, spíše než o koncertu, hovoříme proto, že Plíhal svoje hudební vystoupení přepažuje krátkými rýmovanými osloveními publika, v nichž mísí smysl pro zkratku a humor a kterými dokládá, že umí vidět věci pod novými úhly a v nových souvislostech. To potvrzuje i jeho záliba ve fotografování (s touto polohou Plíhalova díla se lze obeznámit na autorových oficiálních stránkách, které se jmenují stejně jak on) – v objektech, které ho obklopují, vidí příběhy a konkrétní, často polidštěné tvary. Stejně tak svede bez uzardění a bez toho, aby to vyznívalo urážlivě, spojit záležitosti romantické s vrcholně prozaickými, třeba na něžně náladové fotografii srdíčka vyčůraného do sněhu. Jeho hudebně-básnivá tvorba spočívá na stejných stavebních principech – líbezné písně, kytarová virtuozita, specifická šišlavost v hlase, víceméně nepohnutá mimika a vkládané úderně nevhodné básničky, připomínající havlíčkovské epigramy (ty mohou být třetím důvodem, proč by se pikantní rýmovačky měly chodit na recitál učit až děti na druhém stupni základní školy).
Drobné rýmovánky už vyšly i knižně, předtím se dlouho udržovala nadšená fanouškovská aktivita, kdy si návštěvníci recitálů říkanky zapisovali a nechali je ožívat na internetu. A zítra ožijí i v Olomouci.