V úterý 1. července byla v Galerii PATRO slavnostně otevřena první samostatná výstava výtvarných prací olomouckého výtvarníka Miroslava Hajného. Zájem o ní byl podle očekávání velký. Ve výstavní síni se sešel početný okruh umělcových přátel a přátelské klima odpovídalo umělcově popularitě. Připravit první výstavu ve věku hlásícího se kmetství se zatím podařilo jen nemnoha Olomoučanům. Patřil k nim sochař Jaroslav Přindiš a grafik a výtvarný pedagog Miloslav Dočkal. Vernisáž poctil návštěvou primátor města Olomouce Martin Novotný, výtvarný teoretik Prof. PhDr. Rudolf Chadrab, DrSc., a několik dalších významných hostů.

Miroslav Hajný patří mezi olomoucké výtvarníky, kteří měli to štěstí, že se mohli věnovat tvůrčí práci od samého počátku profesionálně. Tím je myšleno období po absolvování střední umělecko průmyslové škole v Brně, kde maturoval v roce 1956. Co předcházelo zaznamenáno sice dosud nebylo, ale žádné tajemství to není. Miroslav Hajný kreslil od dětství a kreslil rád. Nikomu to nevadilo, ale nikdo tomu význam nepřikládal. V dětství si každý nějak hraje. Tak to viděl svět Hajnova dětství. Maloval rád, ale že by se tím mohl živit, Miroslava nikdy nenapadlo. Chtěl být leteckým mechanikem, později lesníkem, kam ho směřovalo rodné jméno. Teprve když končil základní školu, kdysi se říkalo měšťanku, poučil jej jeho učitel kreslení Josef Dohnal (Kdo by v Olomouci neznal nejlepšího zpodobitele naší květeny?), že taková možnost existuje, podstrčil mu přihlášku na uměleckoprůmyslovou školu v Brně a tak zvaně ho nakopl. Nebylo to náhodné. Josef Dohnal poznal jeho talent, když žáci portrétovali své spolužáky.

Hajný se v Brně dostal mezi 570 žadatelů o přijetí ke studiu a prošel talentovými zkouškami. Výsledek odpovídal tušení pana učitele. Byl devátý a byl přijímán ke studiu jako nezpochybnitelný talent. Třídním profesorem na SUPŠ v Brně se Miroslavu Hajnému stal akad. arch. Adolf Šálek, autor projektu, podle něhož byl vybudován chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Řepčíně. Hajný studoval obor architektura a prostorové výtvarnictví, ale zabrousil i do kostýmů a jiných sfér. Za čtyři léta se poučil a silou svého talentu i školních impulsů dospěl mezi studenty k méně častému výtvarnému universu. Nebál se pustit do čehokoli.

Profesně zakotvil nejdříve v propagačním oddělení Moravských železáren kde působil společně se známým olomouckým výtvarníkem, ale i tanečníkem, zpěvákem, básníkem a choreografem Milošem Holcem . Tam se poučil v oboru kaligrafie, získal zkušenosti ve velkoplošné grafice, plakátové tvorbě, ale i ilustraci a tiskařské technologii. Několik let společné práce přispělo k jejich sblížení a vzájemnému respektu. Za každým musela být vidět práce, výtvarné výsledky.

Miroslav Hajný po několika letech našel uplatnění přímo v oboru, který v Brně vystudoval. Prostřednictvím DÍLA Českého fondu výtvarného umění v Olomouci se věnoval tvorbě atypických interiérů. Uplatnil se jako tvůrce interiérů v Ostravě, Karviné, Frýdku-Místku , Krnově, Havířově, Hlučíně, Přerově, Šumperku a samozřejmě i v Olomouci. Realizoval také prostorové kovové plastiky v interiérech, jež projektoval v Přerově, Mohelnici a ve Frýdku-Místku. Hajného projekty interiérů byly ceněny pro svou kultivovanost a provozní funkčnost.

Umělecká tvorba Hajného jako svobodného umělce se stala jakýmsi doprovodným programem jeho projektantské kariéry. Jejím základem byly portréty, veduty a krajinomalba. Překvapoval jimi své přátele a jejich prostřednictvím stále větší okruh obdivovatelů. Zatímco krajiny a města maloval, jak je poznával (jaksi za pochodu a z prožitku vyvolaného bezprostředním pobytem, návštěvou či příležitostnou cestou), k portrétování lidí - pokud nešlo jen o studijní skici – tvořil s cílem nevypovídat jen o podobě, ale i o charakteru. Jeho poznání jako forma prozření ho pak vedlo k úsilí upozornit na osobitost „modelu“. K ní se dopracoval formou velmi sdělné karikatury.

Tak se konečně dostáváme k závěru tohoto krátkého pojednání, k upřesnění obsahu první výstavy, kterou se umělec Miroslav Hajný rozhodl uspořádat po své sedmdesátce. Výstava se jmenuje Pohled do tváře a prezentuje portréty, karikatury, podobizny, studie umělcových přátel, respektovaných umělců a dobrých známých, v druhé poloze pak olomoucké veduty, pohledy na město, městské scenérie, zákoutí, umělecké objekty (z různých úhlů a stanovišť) a konečně umělecké velkoplošné „pohlednice“ z oblíbené Dalmácie, kam jezdívá za sluncem a kde na mořském pobřeží nachází vlídné klima nejen pro relaxaci, ale i osobitou krajinářskou i portrétní tvorbu.

Miroslav Hajný je především malíř tváří. Dokázal je objevovat a malovat nejen u lidí, ale poznal ji i jinde. Chce se dokonce tvrdit, že je nachází všude.
A tak mne napadlo: nemůže být námi tato výstava jako celek vnímána jako tvář umělcovy tvorby? A není v ní možno dokonce zkoumat tvář naší současnosti? Jsem přesvědčen, že ano. A jsem rád, že je to tvář sympatická.