Znalcům historie a jazyka českého netřeba to slovo vysvětlovat. Pro ty ostatní: pranýř byl ve středověku sloupem uprostřed náměstí, k němuž se přivazovali nepoctiví obchodníci a další usvědčení lumpové. Tedy místem hanby a výkonu trestu. Že jde o zastaralý přežitek z temného dávnověku? Ale kdeže, jak moc by se nám takový pranýř hodil i dnes!

Horliví ochránci lidských práv se mnou jistě nebudou souhlasit, ale takový středověký pranýř byl dle mého názoru náramně dobrý vynález. Kromě toho, že si lid na potrestaném mohl vybít své nízké pudy a třeba si do něj i trochu praštit, měl totiž minimálně jednu nespornou výhodu. Zbavoval nepoctivce anonymity a ukazoval je všem. Ti slušní si tedy mohli velmi zblízka prohlédnout, komu že se mají příště raději vyhnout, a ty, které případně svrbí zlodějské prsty a nemají k lumpačině daleko, zase mohl od jejich počínání takto názorný druh trestu do budoucna odradit.
V Olomouci v těchto dnech řádí fantom, či fantomové, kteří zakuklení do různých masek přepadají se zbraněmi místa, kde se dá očekávat koncentrace většího množství peněz. Během velmi krátkého času už takto vyloupili bary, herny, banku, poštu a dnes dokonce i pouhou trafiku. Tu seberou několik desítek tisíc, tam zase jenom doslova pár korun, ale vždy po nich zůstává alespoň jeden k smrti vystrašený člověk, jenž před pár okamžiky zažil poprvé ve svém životě, jaké to je koukat do ústí hlavně pistole nebo mít blízko těla obnaženou čepel nože připraveného k ráně.
Policie je doposud bezradná a nevylučuje zcela ani možnost, že by město terorizoval jeden lupič či spřízněná banda. Nemám sice k dispozici poznatky ani erudici kriminalistů, ale přesto si troufám tvrdit, že minimálně některé z těch případů budou mít společnou jen jednu jedinou věc - inspiraci. Vypadá to totiž velmi jednoduše: stačí vzít jakoukoliv zbraň (třeba i její atrapu), starou punčochu nebo šálu a kšiltovku, vybrat si cíl svého útoku a bezpracně si odsud během pár chvil odnést lákavou sumu. Ideální řešení tíživé životní situace, zvlášť když policie jen bezradně krčí rameny.
Zatím se tedy úvodníky novin a televizní zpravodajství plní dalšími podobnými případy, které podněcují obrazotvornost příštích možných "odvážlivců". A i když kriminalisté nakonec některého z lupičů přece jen dopadnou, už to pro média a (přiznejme si i) pro veřejnost nebude až tak zajímavé. Taková dobrá zpráva obvykle zapadne někde na třetí stránce deníků, někam mezi čerstvé opičí přírůstky v zoo a pylové zpravodajství.
A proto bych uvítal, kdyby na náměstí před radnicí (třeba hned vedle vánočního stromu a nového kluziště) znovu vyrostl i onen pranýř. Ne snad proto, že bych si chtěl po lapkovi zrovna hodit kamenem, ale aby si jej všichni mohli prohlédnout bez oné maskující punčochy. A aby i jeho následovníci věděli, že krást a loupit se alespoň někdy krutě nevyplácí.