Ofenzivní posilou SK Sigma Olomouc se stal útočník Lukáš Juliš. Na Hanou přichází po jarním angažmá v druholigové španělské Ibize a jeho úkolem bude nahradit Mojmíra Chytila, který přestoupil do pražské Slavie. Juliš se na Andrově stadionu upsal na dva roky. „Myslím, že je dávat umím, a když se mi povede začátek, bude to fajn. Hlavně musím vydržet zdravý. Neřeknu, že to tady bude extrémně úspěšné jako minule, kdy jsem dal skoro z každé střely gól, ale věřím si,“ řekl Juliš.

Sigma se od vašeho hostování zde docela změnila. Proč jste se vůbec rozhodl pro Olomouc?

Je tady dost nových kluků, to je pravda. Tenkrát tady byli třeba David Houska nebo Martina Hála. Teď jsou tady mladí, ale třeba Víťa Beneš s Radimem Breitem, ti zůstali. Víceméně se stejně všichni známe, protože proti sobě dlouho hráváme. Bude to fajn. A co rozhodlo? Vzpomínky, protože se mi tady dařilo. Roli hrála i rodina, protože v zahraničí to bylo náročnější. Těším se na české kluky, na trenéra a hlavně na fotbal. Ve Španělsku to nevyšlo podle představ.

Jaké bylo angažmá na Ibize? Je to vyhlášený party ostrov.

Bylo hodně náročné, určitě víc, než jsem čekal. Myslel jsem si, že to bude mnohem fotbalovější. Ale nebylo to o tom, že jsme přijeli jen zapařit, ani nejsem takový typ. (smích) Tím, že jsme byli na konci tabulky, byla snaha hrát hodně jednoduše, což se nepovedlo. Měli jsme tam dva nebo tři zápasy, které jsme mohli vyhrát a dotáhnout se, do jara jsme šli se ztrátou deseti bodů. Jenže se nám nedařilo. Je to zkušenost, na kterou nezapomenu, jsem rád, že jsem v Olomouci.

Říkáte, že fotbalově to tedy nebylo ono. Ale jinak asi podmínky pro rodinu, to muselo být fajn, užili jste si moře.

Ano, to bylo v pořádku. V jednu odpoledne jsem byl doma a s holkama jsme si užívali moře. Rodina byla moc spokojená, chyběli nám tam akorát kamarádi. Děti jsme ani nedali na tu chvíli do školky, nechtěli jsme je zatěžovat. Teď už je dáme.

Když se začal rodit přestup do Sigmy?

Vzniklo to už na konci sezony, když jsem věděl, že na Ibize budu končit. Spadli jsme docela brzo, celou dobu jsem věděl, že tam nebudu pokračovat. Z Olomouc mě kontaktovali, měl jsem to v hlavě celou dobu. Objevily se i nějaké další varianty, ale srdce mě táhlo sem. Těším se.

Sigma po odchodu Chytila útočníka potřebovala. Uháněli vás sportovní manažer a trenér Jílek hodně?

Bušili do mě, ale tohle ani nerozhodlo. Od té doby, co jsem odsud odešel, jsem myslel na to, že bych se jednou rád vrátil. Líbilo se nám ve městě, líbí se mi klub. Teď je tady navíc i trenér Jílek, se kterým jsem byl ve Spartě, všechno to do sebe zapadlo. Navíc jsem typ, který nemá rád příliš velké změny, aklimatizaci a podobně. Věřím, že to půjde rychle a že budu dobrý. Navíc umím jazyk. (směje se)

Jak jste na tom zdravotně?

Musím říct, že rok držím, od příchodu trenéra Priskeho do Sparty, jehož příprava byla fakt dobrá a náročná. Ano, moc jsem toho neodehrál, bylo by něco jiného, kdybych měl za sebou třeba třicet kompletních zápasů. Ale cítím se fajn, snažím se dělat i věci navíc, abych se nezranil. Snad už jsem i zkušenější, abych věděl, jak se o sebe starat.

Je pro vás Sparta už uzavřenou záležitostí?

Neozvala se, takže asi ano. Byl jsem tam strašně dlouho. Ke konci už to bylo takové ... Chtěl jsem a potřeboval jít zkrátka jinam. Podobné to měl asi i Michal Sáček, ale nikomu nemáme nic za zlé. Na Spartu budu vždycky vzpomínat, byl jsem tam od patnácti, mám tam spoustu kamarádů. Nikdy neříkej nikdy. A kdybych jim dal gól, asi bych ho neslavil. Konec ve Spartě jsem nenesl úplně dobře, obrečel jsem to. Ibiza se potom seběhla strašně rychle. Byl jsem s dcerou plavat a za tři hodiny zničehonic už seděl v letadle. Přijde mi, že jsem se teprve před měsícem vzpamatoval, že jsem na Ibize, a najednou už jsem zase zpátky doma