Na jaře zpěvák Arakainu zkolaboval, na podzim už přijel do Olomouce v plné síle, aby zazpíval rockuchtivým Hanákům v "Esku". A byl to docela nářez. Přesto o sobě jednatřicetiletý Toužimský říká, že je spíše kliďas.

Hodně vašich posledních rozhovorů se točilo kolem vašeho zdravotního stavu, zeptám se tedy na úvod, jak jste na tom v současnosti po zdravotní stránce?
Je pravda, že v loňském roce mne trošku potrápilo zdraví a začátkem roku jsem byl čtrnáct dní na ozdravném pobytu v luhačovických lázních. Od té doby se cítím už dobře. Tenkrát to bylo nějak všechno načasované na jednu dobu. Začalo to přechozením chřipky, pak se přidaly dýchací potíže se zánětem hlasivek dohromady a na nějakou chvíli to se mnou udělalo pěkné divy. Ale to už je, doufám, pryč.

Asi se nyní musíte více šetřit, co na to říká Vaše rockerské srdce: "sex, drogy, alkohol"?
(Směje se) nemělo by to být spíš "sex, drogy a rock and roll"? Jak už jsem řekl, jsem čilý a zdravý jako rybička. Aby si ale lidé nemysleli nevím co… Je fakt, že jsem spíš klidná povaha, než nějaký bouřlivák.

S Arakainem hrajete pět let, stihl jste si za tu dobu udělat nějaký názor na fanoušky na Hané? Jak Hanáci "paří"?
Jako správní rockeři! Je moc fajn, když přijedete někam, kde se lidé umí bavit a opravdu si ten koncert užívají. To si ho pak užívám i já. A u vás na Hané to určitě tak je. Hraváme tady pravidelně a atmosféra je vždycky výborná.

Vnímala kapela nějaké změny ze strany publika poté, co jste pěvecky vystřídal Aleše Brichtu a Petra Koláře? Chodí na koncerty stále ta "stará" generace fanoušků, nebo jste zaznamenali i příliv mladší generace?
Po odchodu Aleše to nebylo až tak na mě, protože na rok nastoupil na jeho místo výborný Petr Kolář. Ten to měl podle mého názoru hodně těžké, protože ta změna nastala po opravdu velmi dlouhé době, kdy byl Brichta a Arakain vlastně synonymem. Můj nástup po Petrovi proto nebyl až nějak moc drastický a to i proto, že publiku chvilku trvalo, než vůbec změnu zaregistrovalo. Co se týče složení publika, stále chodí ta "stará" generace, ale co mne čím dál víc těší, je, že na koncerty chodí stále více a více mladých lidí.

A co rockové fanynky? Myslíte, že jsou něčím specifické? Máte nějakou kuriózní vzpomínku…? A jak to zvládá partnerka?
Nemyslím si, že by se nějak moc lišily rockové fanynky od těch ostatních nerockových. Některé opravdu doprovází kapelu na skoro každý koncert a dá se říct, že jsou už skoro členy kapely (smích). Člověk toho s nimi zažil už mnoho, ale žádná opravdu kuriozní vzpomínka mě nenapadá. Pro partnerky a manželky muzikantů tohle asi není úplně jednoduché, ale když máte tu nejhodnější ženu na světě, tak to zvládáte oba úplně v klidu.

Jakou hudbu posloucháte doma nebo v autě?
Času na poslouchání zrovna moc není, ale když už si najdu chvilku, tak určitě Soilwork či Slipknot, ale je dost kapel, které si poslechnu rád a nemusí to být zaručeně jen rocková muzika. Když je to dobré, je jedno, jaký žánr to je.

Máte za sebou spoustu pracovních úspěchů. Jsou nějaké dosud nesplněné sny?
Po hudební stránce se mi snad splnily všechny sny, které jsem měl a ty ostatní se týkají už jen mého soukromého života, takže určitě nic, co by vás zajímalo (Hodně se směje)…