Sigma Olomouc přehrála ve 4. kole brněnskou Zbrojovku jasně 3:0. Po čtvrthodině byl zápas díky dvěma trefám Jiřího Texla a Davida Housky rozhodnut. První dvě ligové branky dal rodák z Vladislavi u Třebíče Jiří Texl (nar. 3.1.1993). Ten málem před rokem končil s vrcholovým fotbalem, zachránilo ho hostování ve Vítkovicích a nyní hraje ligu. Radost z výkonů svého vnuka má i děda Jiřího Texla, který jej odmalička ve fotbale podporoval. "Děda je můj velký fanoušek, který na mé zápasy dříve jezdil, sleduje mě, voláme si každý den. Rodinu mám fantastickou, podporuje mě," říkal po utkání s Brnem Jiří Texl.

Jiří Texl právě dává svůj druhý gól v utkání se Zbrojovkou Brno. Foto: ČTK/Luděk Peřina

Jirko, co říkáte na dvě premiérové trefy v lize a vítězství nad Brnem?
No, vždy jsem spíše nahrával, ale samozřejmě jsem strašně rád, že jsem góly dal, nebudu říkat, že ne. Jsem moc spokojený.

Zápisné bude asi hodně vysoké...
To bude, proto jsem už brzdil a nedal hattrick (smích). Už o poločase byli v kabině nějaké náznaky, tak už jsem pak raději až tak neútočil.

Jak jste viděl ten snový úvod utkání?
Vletěli jsme na ně, vypadalo to, že s tím moc nepočítali. Měli jsme nahráno, nechtěli jsme polevit. Ale v hlavách to vedení asi bylo, a už jsme tak dobře nehráli. Investovali jsme do toho hodně sil a bylo vidět, že soupeř nám pohybově v obraně nestačí.

Nebyli jste překvapeni, kolik máte prostoru v šestnáctce Brna?
Překvapeni, to asi ne, my jsme do toho investovali spoustu sil, soupeř nám pohybově nestačil. Hrajeme běhavý fotbal, my jsme překvapeni nebyli.

Co říci k vašim gólům? Byl jste dvakrát na správném místě...
I ve Vítkovicích jsem dával takové góly, že se to ke mě spíše odrazilo, než že bych dával nějakou střelu. Prostě se to ke mě odrazilo. U první branky to na mě odvrátil nešikovně obránce Brna. Jen jsem to reflexivně kopnul za tyč. Ten druhý nevím ani, zda to byl centr nebo střela, a o břevno jsem to určitě nechtěl.

Do zápasu s Libercem naskočil Jiří Texl v poločase při zranění Jakub Plška. A zatím v základu zůstal. Foto: ČTK/Luděk Peřina.

V týmu je hodně nováčků, přesto vám to nyní šlape v lize, čím to?
To sice ano, ale v týmu jsme spolu dlouho. Někteří už třeba pět let. S některými i déle, co jsme spolu vyhráli v kategorii U19 celostátní ligu a jsme spolu vlastně od sedmnácti.

V utkání na vás nějak nebyla vidět nervozita. Jako kdybyste hrál ligu roky...
Jsem v lize ve čtyřiadvaceti, snažím se fotbalem bavit. Necítím nějaký tlak, není důvod. Hrajeme dobře, kombinujeme, držíme míč. Sám se nesvazuji nervozitou, diváky moc nevnímám, prostě hraju tak, abychom vyhráli a já měl dobrý pocit ze svého výkonu.

Plzeň otočila v Jihlavě až v závěru, kdyby se jí to nepovedlo, tak jste ligu vedli. Co na to říkáte?
Tímto se nenecháváme unášet. Jsou to čtyři kola, nějaké řeči o titulu, to vůbec. Snažíme se hrát každé kolo naplno a zatím se to vyplácí. Trenér měl spíše obavu, abychom neměli po třech kolech nula bodů a neskandovalo se k jeho vyhození. Pro nás každopádně fantastický úvod.

Před rokem jste prý uvažoval o konci s vrcholovým fotbalem. Kde se to zlomilo k současnému stavu?
Musím poděkovat do Vítkovic, kde jsem loni hostoval, snad se to k trenérům Kopeckému a Westovi dostane. Začal mě tam zase fotbal bavit. V béčku jsem začal stagnovat, hrál jsem pořád beka, což není můj post. Ve Vítkovicích jsem hrál zase dopředu, byli tam kluci z celé republiky, bydleli jsme spolu, takže jsme spolu žili i mimo fotbal. Tam mě to zase chytlo. Díky nim hraju dneska ligu.

Co byste teda dělal, kdybyste se do Vítkovic nedostal?
Před Vítkovicemi jsem byl rozhodnutý, že dohraju sezónu v béčku a už nebudu hrát vrcholově, začnu hrát někde na vesnici nebo v Rakousku a hledal bych si nějakou práci. Tehdy mě fotbal opravdu už nebavil.

---

Třeba můj strejda mi řekl po minulém kole: "Proč jste neporazili tu Plzeň?" Nějak neřeší to, že je to první liga a on chytal jen okresní přebor.

Nyní jste naskočil do sestavy i díky zranění Kuby Plška. Jak situaci vnímáte?
Ano, já jsem o tom mluvil s trenérem Jílkem už před sezónou, věděl jsem, že budu Plšovi a Housimu krýt záda, byl jsem s tím srozuměn. Pak se Plša srazil v utkání s Libercem s Urošem, a trenér mě dal do základu v Plzni, i když jsem to nevěděl do poslední chvíle. Proti Brnu sestavu neměnil, uvidíme, zda budu hrát příští kolo. Nemám rád řeči o konkurenci, tady jsou to moji kamarádi a i na lavičce jim přeju.

Před sezónou jste měl jít navíc do Opavy a Vítkovice vás taky chtěly...
Trenér Skuhravý s panem Pospěchem se se mnou sešli, chtěl jsem tam jít, ale pak mi volal pan Jílek, abych naskočil do přípravy, povedla se, tak jsem zůstal. Ve Vítkovicích jsem sice chytl druhý dech, ale tady jsem si ligu chtěl zahrát, takže jsem se rozhodl pro Sigmu. Kluci z Vítkovic mi píšou pořád, teď se jim bohužel nedaří, snad se zvednou a nebudou hrát o záchranu.

Co na vaše ligové úspěchy říkají ve Vladislavi u Třebíče, odkud pocházíte?
Samozřejmě je většina lidí nadšená, ale nedají to znát, protože úspěch se neodpouští. Ale třeba můj strejda mi řekne po minulém kole: "Proč jste neporazili tu Plzeň?" Nějak neřeší to, že je to první liga a on chytal jen okresní přebor. I se tam pobavím. Jinak je můj velký fanda děda, který na mé zápasy dříve jezdil, sleduje mě, voláme si každý den, snažím se hrát tak, aby na mě mohl být pyšný. Rodinu mám fantastickou, podporuje mě.

Tak nyní by mohli začít jezdit, ne?
Dědu dříve vozil táta, ale ten nyní staví barák a radši ani nechci, aby tady jezdili, protože hlavně babička s mámou se stresují, chodí během zápasu na záchod. Vysvětluju jim, aby se nenervovali, že hraju já, ale logicky to ženským nevysvětlíte (smích). Je v tom radši nechám.

Co se dnes bude dít ve Vladislavi?
Nevím, telefon u sebe nemám, po zápase asi půjdeme na jedno. Asi až zítra zavolám, tak je tam trochu nechám v nejistotě (smích).