Na návštěvu neúnavného divadelníka Olomoučané jen tak nezapomenou. Hanácká metropole Jiřímu Suchému připravila velkolepé oslavy jeho osmdesátin. Herec, zpěvák, textař a ředitel divadla Semafor strávil v Olomouci tři dny, během kterých stihl zahájit výstavu ve Vlastivědném muzeu, besedovat se svými fanoušky, převzít čestný doktorát Univerzity Palackého i vyprodat Moravské divadlo do posledního místa. Publikum ho zato odměnilo dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.

I přesto, že byl program návštěvy v Olomouci tolik nabitý, Jiří Suchý si uchoval svůj životní elán a působil velmi energicky. Z hanácké metropole si odváží nejenom čestný doktorát, kterým ho vyznamenala Univerzita Palackého, ale i mnoho dalších zážitků. Určitě nezapomene na včerejší večer, kdy mu vzdalo hold celé Moravské divadlo potleskem ve stoje.

Představením s názvem Znám ještě starší lidi oslavil své narozeniny prvního října na půdě divadla Semafor. Stejnou koncertní show mohli včera vidět i Olomoučané. "Koncert Znám ještě starší lidi jsem si dal jako dárek k narozeninám. Na prvního října jsem do Semaforu pozval své kamarády, aby společně se mnou oslavili jubileum. Není to připravené představení, ale spíše přátelská show," vysvětlil olomouckému publiku Jiří Suchý. Na scéně nemohla chybět ani jeho celoživotní kolegyně Jitka Molavcová.

V Moravském divadle zazněly písně, které nejsou úplně známé. "Většina lidí o mně ví jenom to, že jsem napsal Pramínek vlasů, ti erudovanější možná znají i píseň Jó, to jsem ještě žil. Já jsem toho ale napsal mnohem víc. Dnes chci zpívat jenom písničky, ke kterým jsem složil i hudbu. Kromě nich potom ještě zapívám písně, kterými chci vzdát hold těm, kteří si to zasloužili," zdůvodnil Jiří Suchý.

Návštěvníci si tak mohli poslechnout třeba písně od Jiřího Voskovce a Jan Wericha. "Osvobozené divadlo pro nás bylo velkým impulzem. Dodnes ho milujeme," zdůraznila Jitka Molavcová. Písní Je nebezpečné dotýkat se hvězd vzdal umělec poctu i svému dlouholetému kolegovi Jiřímu Šlitrovi, který je autorem hudby k muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. A vzpomněl si i na Ferdinanda Havlíka a jeho Kytici. Poté následovaly písně výhradně z tvorby Jiřího Suchého.

S diváky se Jiří Suchý rozloučil písní z nového muzikálu Hodiny jdou pozpátku. Publikum si však vyžádalo přídavky, a tak divadelník společně s Jitkou Molavcovou přidali ještě proslulou skladbu Sup a žluva a vokální píseň Lesní svatební.
Oslavy se určitě vydařily a pan Jiří Suchý musí do Prahy odjíždět s nádhernými vzpomínkami na podzimní Olomouc roku 2011.