Jiří Běhal

Jiří Běhal se umělecké kovářské a restaurátorské práci věnuje celý život. Po studiích umělecké výroby v Praze přišel do Olomouce, kde si s bratrem založili kovářskou dílnu. Když se rozhovoří o své práci, je vidět, že ji dělá s láskou a plným nasazením. "Pokud chci práci dotáhnout do konce tak, abych byl vnitřně spokojený, nemůžu hledět na hodiny a starat se, kolik času mi to zabere. Jsou to stovky hodin práce, ale ten výsledek vždy stojí za to."

Stopy jeho práce naleznete po celé Olomouci i širokém okolí. Bazilika na Svatém Kopečku, olomoucká radnice, Sarkanderova kaple, Arcibiskupský palác, hrady i zámky v okolí... Obsáhlejší výčet prací se můžete dočíst i na jeho webových stránkách →

"Na mořickém kostele je kování od dob gotiky až po konec devatenáctého století, kdy se o kované prvky zasloužil umělecký kovář Johann Lefenda. Konkrétně kování na tato vrata jsme sundali, odvezli do dílny, a já jsem si začal dělal průzkum polychromie jak na dřevě, tak na kovových prvcích. Na dřevě toho moc nezůstalo, protože to bylo do dnešní doby několikrát přebrušované a čištěné, ale na kovových prvcích jsem našel spoustu zlacení. Byly tam patrné fragmenty olejových barev a dosti silné fragmenty zlata, což možná někteří ani nečekali, protože když se podíváme na to, jak dveře vypadaly před rekonstrukcí, tak byly kované prvky zcela černé. Ale díky mému nálezu teď víme, že původně byly v barvě a dokonce zlacené," popisuje svou práci Jiří Běhal s tím, že rekonstrukce takových prvků není vůbec snadná, alespoň co se týká finanční stránky.

"Poslední dobou se při restaurátorské práci vždy snažím vcítit do kůže kluků, kteří na tom pracovali přede mnou. Kováři z dílny Johanna Lefendy to chtěli mít nádherné, jelikož se jednalo o hlavní městský kostel. Chtěli, aby prvky zářily, a aby se lidem líbily. Proto to udělali v barvách a ve zlatě. Já jsem chtěl při rekonstrukci postupovat stejným způsobem, ale problém byly finance. Nakonec se mi přes pana Petra Gatnara z arcidiecéze a přes pana arcibiskupa Jana Graubnera podařilo sehnat polovinu peněz, druhou polovinu zasponzorovala finanční skupina z Olomouce, lidé, kteří mají kladný vztah k památkám, a kteří také chtějí, aby se při jejich obnově vracela podoba do původního stavu. Jaká byla přesná podoba v devatenáctém století, to už vám dnes nikdo neřekne. O původní podobě jednotlivých prvků se žádné zápisy nedochovaly, nicméně tam, kde jsem našel zlaté fragmenty, tak jsem se podobu snažil co nejvíce přiblížit, aby byly zpět," vysvětluje Jiří Běhal, který nyní pracuje na obnově menších dveří, které vedou do věže a ke zvonům.

Velkou část práce věnoval Jiří Běhal také kompletní obnově chrličů, které jsou ve výšce jednadvacet metrů směrem nad tramvajovými kolejemi. "Do dnešní doby se dochovaly jen dva chrliče po celém obvodu kostela, i když původně jich bylo asi víc. Když jsem je viděl poprvé a začali jsme je demontovat k převozu na dílnu, tak to byla strašná torza. Z jednoho chrliče se dochovalo asi dvacet procent, z druhého polovina. Ani jeden z draků už neměl křídla, hřbety měly zabroušené a osazené bodci proti holubům. S kolegou sochařem jsme přemýšleli, jak dodělat chybějící křídla a shodou okolností jsme našli na katedrále Notre-Dame v Paříži téměř totožné, velice podobné kamenné chrliče. Díky tomu jsme si mohli opatřit model křídel. Já jsem ještě přemýšlel, jak domodelovat drakům hřbet, protože opět nevíme, jaká byla jejich přesná původní podoba. Ale draci by měli mít nějaký ostnatý hřbet, tak jsem si jako předlohu vzal knihy od Zdeňka Buriana a podle jeho kreseb ještěrů a dinosaurů jsem si jej vytvořil," přibližuje práci na chrličích Jiří Běhal.

Jelikož byly původní chrliče ve velmi špatném stavu, tak po dohodě s památkáři nechal Jiří Běhal vymodelovat dva úplně nové chrliče. "Původní draci byli vyrobeni ze slabého zinkového plechu a když se někdy v sedmdesátých letech opravoval kostel, tak udělali oplechování střechy z mědi. Jenže když z mědi stéká voda na zinek, tak to působí jako kyselina. Původní chrliče se tedy nedaly zachránit, museli jsme vyrobit nové. Dělali jsme to kovolijeckou technikou. Vnitřní část je ocelová konstrukce, na kterou je našroubován samotný odlitek," vysvětluje techniku výroby Jiří Běhal a dodává, že také draci nově září pestrými barvami. "Já jsem při průzkumu starých chrličů objevil zbytky polychromie, a jelikož jsem je chtěl vrátit do původní podoby, tak jsem je na vlastní náklady vymaloval olejovými barvami. Draci jsou sice ve výšce jednadvacet metrů a na první pohled to není vidět, ale jsou krásně barevní a především nyní vydrží mnohem déle," usmívá se Jiří Běhal.

Jak dlouho vydrží nová zářivá podoba na jednotlivých prvcích záleží nejen na kvalitě ovzduší, ale také na lidech. "Když jsem nazlatil mříž před orlojem, tak byla za měsíc odřená. Lidé k ní chodili a všichni zkoušeli, zda jde o zlato. Výsledkem bylo, že špice byly za měsíc z padesáti procent odřené. Pokud nedojde k vyloženě mechanickému poškození, tak některé prvky vydrží klidně i sto let. Stačí se podívat na zlacené makovice na některých kostelech. Všechno je zafixované, já hodně používám syntetické pryskyřice, které si míchám s voskem, a to jsou věci, které nějaký čas vydrží. Co jsem si natíral nějaké své věci před čtyřiceti lety, tak jsou stále téměř netknuté. Vzhledem k současné agresivitě ovzduší si myslím, že aktuálně obnovených prvků na kostele sv. Mořice se tak pětadvacet let nebudeme muset znovu dotknout. Raději bych se ale po nějakých pěti, sedmi letech přišel podívat a zaretušoval nějaké drobné oděrky. Samozřejmě ale počítám s tím, že když se o to budou lidé dobře starat, tak to klidně i těch sto let vydrží," doplňuje Jiří Běhal.

Momentálně má Jiří Běhal v dílně rozpracované menší dveře, které vedou do věže právě ke zvonům. Osazovat by je měli koncem března, kdy by mělo dojít i k sundání zbývajícího lešení. Zda se barevně zářivých kovaných prvků dočkají i další dveře na kostele sv. Mořice je zatím otázkou. "Jestli se nám podaří dát dohromady peníze, tak jsme se s panem děkanem Hanáčkem domlouvali, že bychom to mohli uskutečnit, ale je to zase o financích. Já bych to ale velice rád udělal, aby všechny dveře po celém obvodu kostela sv. Mořice byly jednotné a v mnohem atraktivnější podobě, než jsou nyní," dodává Jiří Běhal.