"Je třeba si uvědomit, že samice jsou zvyklé rodit každý rok, protože mnoho mláďat uloví predátoři. Když jim v rozmnožování zabráníme, stanou se po pár letech neplodnými. Pro udržení tohoto vzácného jelena je tak nutné nechat všechny laně pravidelně rozmnožovat, i s tím, že přebytečné jedince z chovu na rozdíl od zahrad v USA občas vyřadíme. Záchrana poddruhu tak spočívá výhradně na evropských zoo. Jinak o toto vzácné zvíře přijde naše planeta docela," uvádí Jan Pluháček, vědecký pracovník Zoo Olomouc a současný koordinátor Evropského programu (EEP) pro siku vietnamského.

Sika vietnamský byl nejjižnější poddruh jelena siky obývající lesy provincie Tonkin v severním Vietnamu. V roce 1974 byl spatřen poslední. Prvních osm jedinců přijelo v letech 1958-1962 do Tierparku Berlín, kde se stali základem úspěšné populace šířící se po evropských zoo. Pro osvěžení krve dovezla zoo v polské Poznani v roce 1991 přímo z Vietnamu dalších devět jedinců. Prvenství ve velikosti stáda na evropském území patří parku CERZA ve francouzském Lisieux.

Zoologická zahrada Olomouc přistoupila k EEP tohoto druhu v roce 2015. Olomoucké stádo přineslo celému světu zajímavé poznání. Žádná z původních samic z Montpellier, které do Olomouce přišly, se nikdy nerozmnožila. Důvodem byla skutečnost, že je v tamní zoo nenechali několik let pářit a množit se. Aktivní přístup olomouckých chovatelů byl oceněn i na evropské úrovni, kdy byla hlavní kurátorka Zoo Olomouc Jitka Vokurková zvolena do EEP výboru pro správu tohoto druhu. V naší republice je možné siky vietnamské vidět i v Zoo Hluboká nad Vltavou, Ostrava a Ústí nad Labem.

Zajímavost

Paroží samců je mnohem menší než u našeho jelena evropského. Slovo sika pochází z japonštiny a znamená jelen. Na jeho vymizení z volné přírody měl vliv lov pro maso i kvůli parohům, jež se používaly v tradiční čínské medicíně. V zimě má srst delší, hrubší, s nevýraznými skvrnami. V létě je zbarvení srsti pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami, podobné jako u čerstvě narozených mláďat.