Fanoušci HC Olomouc mohli už v úvodu prosince zaregistrovat v sestavě Kohoutů příjmení Handl. A to velmi dobře znají. Útočník Pavel Handl (1966) hrál za Moru extraligu na začátku devadesátých let minulého století. Na začátku prosince nastoupil v extralize za HC Olomouc v útoku jeho syn Tobiáš (2002), v elitní soutěži debutoval přesně ve věku 16 let, 5 měsíců a 5 dní. Tedy mladším, než legendy Ladislav Benýšek nebo Ondřej Kratěna. Tobiáš Handl už naskočil do sedmi zápasů, na první gól zatím čeká. Ty ovšem dává v juniorce, tam má v této sezoně 20 kanadských bodů za 10 branek a 10 asistencí.

Už druhý měsíc hrajete v extralize za áčko. Jak vám to jde mezi muži? Je to dřina?
Je to dobré. Ale je to hrozná dřina. Je to neskutečné, je to stokrát rychlejší než juniorka.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si na ten rychlostní rozdíl zvykl?
Hodně m pomohlo, když jsem začal chodit s áčkem na tréninky. Začal jsem se v rychlosti hry orientovat.

Neměl jste obavy z toho, že najednou budete trénovat s chlapy? S mnohem zkušenějšími?
Měl jsem spíš strach, abych třeba na tréninku něco nepokazil nebo tak. Ale pak to ze mě spadlo a bylo to v pohodě.

V zápasech se zdá, že vám hrát v nejvyšší soutěži ale vůbec nevadí. Do soubojů chodíte ostře, jako byste byl ve své věkové kategorii.
Bylo mi to, řekl bych, asi nějak jedno. Nevnímal jsem to jako něco jiného, neobvyklého, bral jsem to jako každý jiný zápas.

Když jste začal přípravu s áčkem Mory, pak dostal šanci hrát, co vám na to řekli doma? Třeba táta?
Táta byl hodně moc šťastný, mamka také. Všichni mi to samozřejmě moc přáli.

A dával vám táta nějaké rady? Když je bývalý úročník, k tomu roky také trénoval.
Řekl mi, ať prostě hraju svůj hokej a nezabývám se ničím, co by mě mohlo nějak rozhodit.

Kromě áčka hrajete také za juniorku. Je pro vás nějaký problém přepnout se mezi dvěma soutěžemi?
V áčku je to rychlejší, ale snažím se hrát i v juniorce stejně. Abych si na to pořádně zvykl.

Jak jste zatím spokojený v juniorce? Tam nějaké kanadské body máte.
Teď jsem spokojený, Za začátku to bylo takové horší. Nepadalo mi to tam, nebodoval jsem. Potom se to změnilo a padá mi tam všechno, co jde.

Do toho máte ještě reprezentační sedmnáctku. Nejspíš jste tak náročnou sezonu ještě nezažil.
Je to pravda. Hraju třeba tři zápasy týdně, ale zatím to zvládám. Ale beru to tak, že se mi plní sen. V šestnácti jsem si už zahrál v extralize, je to bomba.

Hrajete docela pravidelně, jste na ledě, chodíte na buly, není to jenom o tom, že byste otvíral dvířka. Už by to chtělo i nějaký kanadský bod, ne?
Chtěl bych, aby tam nějaký ten gól padl. Už by to nějaké štěstíčko chtělo. Ale když ne zrovna mě a vyhraje náš tým, tak mi to nebude vůbec vadit.

A jak s tím vším fungujete ve škole? Máte nějaké úlevy?
Mám úpravu zkoušení, můžu odcházet ze školy na tréninky, ale jinak se samozřejmě snažím studovat.