Jelikož každý den chodím do práce a z práce přes Horní náměstí, nemohla jsem si nevšimnout zajímavé věci. Přestože na začátku ledna byla radními vydána vyhláška o zákazu podomní prodeje i prodeje na ulici, s příchodem prvních slunečních paprsků vyrazili do ulic také první perspektivní brigádníci. Takže prvotní nadšení, že ve městě snad bude konečně klid a nebude vás co půl metru někdo zastavovat, vystřídala krutá realita. Nic neprodávají, pouze nabízí velmi výhodné nabídky a slevy. Jejich cíl: zastavit co nejvíce lidí, získat telefonní kontakt a následně i další peníze z vaší kapsy.  

Když jdete uličkou z náměstí k Bille, nenastane den, abyste na ně nenarazili. Takže je jasné, že pokud tudy chodíte každý den, musíte už mít značně hroší kůži. Jako supi stojí v zástupu asi čtyři lidi a každý si hlídá svůj metr čtverečný, aby mohl zaútočit. Někteří jsou nápadnější a s tužkou v ruce vás žádají o aktivní účast na výzkumu. Před těmito se dá mnohdy včas uniknout. Jiní však na to jdou trochu od lesa, tužku i anketní letáčky mají skryty za zády a až když jsou vám na pár centimetrů vzdáleni, podle zaútočí. Rozhovor vypadá asi následovně: "Slečno, vám to dnes sluší, máte chviličku?" - "Ne, děkuji" - "Nebojte, nic neprodávám, jen se chci na něco zeptat. Co byste na sobě chtěla změnit?" - „Já nevím, asi nic." - "Nic? Ani váhu? Ani zdravotní stav? Co tuky v těle?" - "Tak něco by se možná našlo" - "No vidíte. Tak to se na vás usmálo štěstí, získáváte skvělou slevu, stačí, když mi dáte své telefonní číslo a domluvíme se na detailech." Pak jdete dál a dalšího šikovného brigádníka zajímá, co víte o důchodovém pojištění a penzijním připojištění, jestli nějaké máte a pokud ne, jak můžete žít tak lehkovážně, to chcete žít v důchodě v chudobě? Stačí, když zanecháte telefonní kontakt a vše společně u kávy vyřešíte ke spokojenosti všech, tedy hlavně vás, protože o vás jde primárně. Pokud po cestě potkáte ještě některý z charitativních projektů, můžete koupí plyšáka, pohledu, časopisu či magnetu přispět na ohrožené psy, kočky, děti nebo seniory. No vidíte a to jste si původně mysleli, že jdete pouze pro pečivo a mléko.

Velmi podobná situace panuje kolem olomouckého vlakového nádraží. Navíc ještě s malým bonusem. Stačí když vám ujede vlak a nebo má ten váš pár minut zpoždění a vy se rozhodnete, že si sednete na venkovní lavičku v přednádraží a začtete se do knížky. V ten moment už se kolem vás začne shlukovat kroužek romské rodinky, děti řvou, maminky řvou ještě víc a tatínek se k vám šarmantně nakloní a nabídne parfém. Prý originál ze Šantovky. "Nebuď blbá, dám ti ho za polovinu," láká obtloustlý chlapík. Když ho odmítnu, nakloní se ještě víc, až nepříjemně vstoupí do mé intimní zóny, a řekne, že budu litovat. Takže tak nějak to vypadá i přes zákazy, lidé vás budou pod nejrůznějšími záminkami stejně zastavovat, prosit a přemlouvat a ty "šikovnější" občas i něco udají. Plynulého průchodu centrem města či poklidného čekání na vlak se asi jen tak nedočkáme.