Posláním autorit, zejména těch volených, by kromě rozhodování o našich osudech měl být i život plný následováníhodných příkladů. Politik nepřestává být politikem, zaklapnou-li se za ním dveře superbu v plné výbavě, ani policista nepřestane býti policistou okamžikem, kdy slušivou uniformu vymění za bermudy a havajskou košili. Přesto se mi zdá, že v poslední době to pomalu přestává platit.

Jaké jste si nás zvolili, takové nás máte, jako by v poslední době hlásali nejen politikové, ale také ti, kteří jsou jimi uváděni do funkcí. A to bohužel už i na té naší malé regionální scéně.
Koncem června zastavila policejní hlídka poblíž centra luxusní audi, které si to svištělo pětasedmdesátkou. Muž za volantem se nejevil zcela střízliv a nadýchal téměř dvě promile. Jaké bylo překvapení strážců zákona, když se z opilého muže vyklubal státní zástupce Aleš Zdráhala, který měl mimo jiné ve své kompetenci prohřešky řidičů.
O pár týdnů později zastavila hlídka nedaleko Olomouce dalšího hříšníka. V místě, kde platila sedmdesátka, se řítil sto třicet. I v jeho případě byli zřejmě strážci zákona překvapení. Šéf olomoucké městské policie určitě nepatří mezi obvyklé úlovky. Sice střízlivý, na soukromou cestu se však vydal s poněkud těžkou nohou na plynu.
Pokud se mezi sebou dopravní hlídky předhánějí podobně jako rybáři, vyhrají bezesporu policisté, kterým se minulý týden podařilo zastavit vlastního šéfa. Zástupce vedoucího olomouckého Dopravního inspektorátu Radek Seidl dýchnout do přístroje odmítl, policisté zatím nesdělili, jak dopadla krevní zkouška. Zdráhala ani Seidl už na svých místech nepracují, oba rezignovali, Zdráhalu čeká i soud. Šéf strážníků Pavel Skalický přišel pouze o řidičák, ve funkci zůstává a k dopravě chce podle svých slov používat MHD nebo taxíky. Pěkné.
Je dobře, že pro bývalé služebníky zákona platí jeho litera stejně jako pro kohokoliv z nás. Co je však alarmující, je fakt, že lidé, kteří měli v popisu práce silniční hříšníky, neváhali své dlouholeté úsilí poplivat a bez skrupulí usedli za volant v podnapilém stavu. Skoro se chce přemýšlet, kdo bude další, když pod vlivem alkoholu jezdí i špičky dopravního inspektorátu. (Podotýkám pravděpodobně, policisté zatím výsledky zkoušky nezveřejnili, střízlivý člověk však nemá důvod odmítat dechovou zkoušku.)
Ještě jeden příklad, sice méně závažný, ovšem do očí bijící. Horká sobota v centru města. Téměř na schodech Neptunovy kašny parkuje nápadný luxusní terénní automobil. Na poznávací značce se chlubí čtyřmi osmičkami a za sklem má kromě všech možných povolenek i cedulku Olomoucký kraj. Nechci pátrat, komu vůz patří, ale tuším to. Když jdu kolem o pár desítek minut později, už vůz přeparkoval. Teď stojí před restaurací a má dva neméně okázalé kamarády. Jeden se na SPZ chlubí samými čtverkami, na dalšího zřejmě náhodou vyšly čtyři šestky. Přestože jen kousek je parkoviště, zřejmě se to majitelům zdálo daleko. Ne, to přece nejsou vůbec papalášské manýry...

Když před pár dny zavřeli část vnitřního obchvatu, došlo i k uzavření několika křižovatek. Celá řada řidičů však s úšklebkem na rtech minula zákazovou značku a se slovy "Přece to nebudu objíždět!" projela křižovatkou, jako by se nechumelilo. Jiní zase jedou na červenou a občas přejedou přes dvojitou čáru (jako tuhle nový ministr vnitra). Ani ta rychlost přece není tak hrozná, ostatně jistý bývalý premiér proslul i historkou o tom, jak při vysokých rychlostech usíná (jako by radil všem kolegům, aby si pořídili šoféry a prostě to svedli na ně).
Ale nejsou to jen řidiči, pohrdání pravidly je v nás všech. Ve Smetanových sadech se teď opravují některé chodníky a i tady je nutné občas něco uzavřít. Lidem je to jedno. Objedou zábranu, případně ji drze odsunou... A jdou. Čemu se divit. Když nás to nenaučili rodiče, naše morální autority to zřejmě taky nebudou...