Hrůzostrašná, útočná, ale i melancholická a plná dychtivé touhy je berlínská písničkaříka amerického původu K. C. McKanzie. Se svým partnerem a spoluhráčem Joem "Budim" Budinským dnes večer navštíví olomoucký Jazz Tibet Club. Procházka krajinou hudby začne ve dvacet hodin.

Každičký hrdina, který vystupuje v jejích písních, má své skryté tajemství a každý její akord lze zkrotit do podoby jemných disharmonií. Kompozice K. C. McKanzie tak nabývají sice drsného, zato však upřímného vyznění. Jemný a výrazný zpěvaččin hlas se teskně a s folkovým laděním vznáší nad melodickou linkou a provází nás hudební krajinou, již spoluvytváří K. C. McKanzie (banjo, kytara a zpěv) se svým partnerem Joem "Budim" Budinským (baskytara, banjo). Své skladby interpretují otevřeně a bez pardonu: omezují se na základní materiál tvořený rytmem, melodií a příběhem.

Recenzenti K. C. McKanzie často řadí k žánru "neotradicionálu", jenž je hluboce zakořeněn ve folkových vlivech a v žánru roots a současně zdůrazňují, že se v jejím případě jedná o tvorbu, jež se rozhodně vymyká masovému průměru. K. C. McKanzie se sama zařazuje někam na pomezí britského folku z období 60. a 70. let a akustického zvuku současné americké lidové hudby. Její styl připomíná Sandy Denny, Joni Mitchellovou nebo Gillian Welchovou. Dvojice si během živého vystoupení dokáže publikum podmanit svým okouzlujícím suchým humorem a očividným pocitem radosti z hudby. K. C. McKanzie vzdává hold svým folkovým idolům a zatlouká tak po vzoru lidového hrdiny amerického Středozápadu Johna Henryho - námětu nespočtu písní folkových legend - pomyslný houževnatý hřeb do drsného a křehkého kusu dřeva.