Městskou policii trápí nedostatek lidí, doprava i bezdomovci. Má za sebou však i řadu úspěchů. Nejen o nich jsme si povídali s Jaroslavem Chytilem, zástupcem ředitele a velitelem vnější služby v jedné osobě.

Co momentálně trápí Městskou policii?
Trápí nás nedostatek lidí. Máme sice spoustu zájemců, nicméně úspěšnost je v tuto chvíli 15:1, což je katastrofa. Je to způsobeno hlavně tím, že spousta lidí nemá představu, co práce městského policisty obnáší a když to zjistí, dost často si to rozmyslí. Málokdo třeba ví, že městský strážník narozdíl od republikového policisty musí každé tři roky opakovat zkoušku před komisí ministerstva vnitra. Problémy jsou i s fyzickými testy, což souvisí i se zrušením vojenské služby. Navíc mladí lidé mají dnes jiné priority, než sport a jejich kondice není dostačující. Kromě toho tu prostě nejsou ani platové podmínky, které by odpovídaly našim požadavkům a znalostem, které musí mít každý strážník.

Před časem probíhaly jazykové kurzy pro městské policisty. Máte s nimi dobrou zkušenost?
Kurzy angličtiny stále běží. Neočekáváme, že absolventi budou na úrovni jazykové školy, ale snažíme se, aby získali základní znalosti, dokázali poradit cestu či pomoci cizincům… Na prohlubování ale není moc času. V kurzech máme 40 strážníků, protože však musíme zároveň zajistit i výkon služby, probíhají pouze jednou měsíčně. Přesto bychom si přáli, aby byli všichni strážníci v terénu schopni v základních věcech cizincům poradit.

V současnosti je hodně diskutované téma fotbal a přítomnost či nepřítomnost policistů na stadionech. Jak je to v Olomouci a co o tom soudíte?
Už mnoho let v Olomouci fungují předzápasové informativní schůzky, které až dnes s velkou slávou objevil Českomoravský fotbalový svaz. Na schůzky chodí lidé od nás, republikové policie, hasiči, hlavní pořadatel i bezpečnostní referent z klubu. Spolupráce funguje kvalitně a problém v tom nevidím žádný. Na každý zápas se připravujeme v součinnosti s PČR, koordinujeme jednotlivé kroky tak, abychom se nikde nepřekrývali.

A co říkáte na návrhy, že by policisté měli ze stadionů zmizet a zasáhnout až v případě, že pořadatel situaci nezvládne?
Myslím si, že je to zbytečná bublina, protože tak už to v Olomouci dávno funguje. Policie skutečně zasahuje až v okamžiku, kdy to pořadatelská služba nezvládá. Pak je to na místě a souhlasím s tím argumentem, že policie je tu právě od toho, aby zajišťovala pořádek. Nicméně těžko může nějaká bezpečnostní agentura zabránit v řádění tisícovky fanoušků, a jak ukázaly nedávné události v Praze, může s tím mít problém i policie, která je na to vybavená a vycvičená. Na tomto místě je však nutno také zdůraznit, že se násilí fotbalových příznivců neprojevuje výhradně na stadionech, ale většinou se odehrává v ulicích měst a to je situace, kterou policie za žádných okolností podcenit nemůže… Omezení počtu policistů přímo na stadionu tedy v žádném případě nebude mít vliv na počet nasazených sil a prostředků policie na bezpečnostní opatření, která jsou v rámci jednotlivých utkání realizována.

A co březnový zápas Sigma versus Baník? Fanoušci zdemolovali záchody, vytrhali sedačky… Neměli policisté zasáhnout přímo na stadionu?
Chápu, že slušným divákům takové chování, jakého jsme byli svědky, vadí. Pokud bych vzal svoje děti na fotbal a musel se dívat, jak zdivočelí fanoušci házejí na hřiště pyrotechniku a rvou sedačky, asi by mě to taky pobouřilo. Ale z mého pohledu je to otázka priorit. Na prvním místě musí být život a zdraví. Zažil jsem zákrok na severní tribuně, kdy byl jeden policista shozen a kutálel se až úplně od vrchu, při pádu ztratil helmu a vypadalo to skutečně hrozivě. Naštěstí se mu nic vážného nestalo, ale ten pocit bezmoci a odpovědnosti za toho člověka bych vám nepřál. Zdivočelí fanoušci nerozlišují, jestli jste ochranka, policista nebo kdokoliv. Když k zákroku přece jenom dojde, zákonitě vznikne panika, ve které se mohou nacházet i ženy, děti, staří lidé… Proto se zasahuje až v momentě, když už opravdu není zbytí.
Co se ale málo ví, Sigma má na stadionu kamerový systém, ke kterému máme přístup. Používá se nejen k vyhodnocování situace, ale i jako důkazní materiál. Lidé jsou ztotožňováni bezprostředně poté, co vyjdou ze stadionu.

Městská policie má 110 příslušníků. Kolik z tohoto počtu tvoří ženy?
Kolem deseti… (Obrací se k tiskové mluvčí Lence Proškové, ta chvíli počítá a dochází k číslu třináct.)

Budete chtít jejich řady nějak rozšiřovat?
Jsou daleko razantnější a tvrdší než muži. Studie tenhle fakt potvrzují. Jsem v zásadě pro jakoukoliv emancipaci, nicméně jsou případy, kam bych opravdu ženu neposílal. Například fotbal.
Ale do terénu, v běžném výkonu služby, jsou to ideální strážníci, protože jsou důslednější.

Stává se, že třeba někdo strážníka napadne? Narážím na případ, který se stal nedávno v Plzni, kdy řidička najela na strážnici, která se jí pokoušela zastavit.
Několikrát se to stalo. Je pravda, že městská policie v obecné rovině neměla a bohužel stále nemá moc dobrou pověst. Je to dáno i tím, jakým způsobem městské či obecní policie vznikaly a kdo do nich byl přijímán. Proto, aniž bychom čekali na zákon, přikročili jsme k tomu, že jsme zavedli přísná výběrová řízení, nastavili jsme je přesně tak, jak jsou koncipovány k Policii ČR. Je to totiž hodně o kvalitě lidí. Z toho nerespektu pak vznikaly takové situace, že strážník skončil na kapotě, protože řidič prostě nezastavil. Samozřejmě si ale uvědomujeme, že záleží hlavně na nás a na strážnících v ulicích, abychom si dokázali vybudovat prestiž a respekt.

Co městská policie a doprava? Poslední dobou je vás v centru vidět mnohem víc.
Panuje tu obecné přesvědčení, že dopravní přestupek není nic závažného. Slyšel jsem v rádiu člověka, který se vyjadřoval k činnosti městských policií. Tvrdil, že s měřením rychlosti je to tak, že se starosta podívá do kasy a řekne, že chce vybírat. Nevím, jak je to v jiných městech, ale garantuji vám, že v Olomouci to takto není. Já v žádném případě nejsem příznivcem toho, aby strážníci řešili dopravu. Chtěl bych, aby se spíše věnovali potřebám občanů, řešili veřejný pořádek… V tu chvíli by i ta prestiž byla někde jinde. Bohužel to ale není prakticky možné. Když už jsme ale přistoupili na měření rychlosti, soustředíme se na místa, která jsou nebezpečná, zejména v okolí škol.

Řada lidí si činnost strážníků spojuje i s nepopulárními botičkami. Existují nějaké zóny, kde se botičky udělují a kde už ne? Narážím na to, že znám celou řadu míst, kde vím, že i když nezaplatím za parkování, nebo třeba zastavím dosti bezohledně, botičku nedostanu.
Zhruba od října jsme trochu povolili, zkoušeli jsme, co to udělá. Teď máme neuvěřitelné množství práce jenom s vyčištěním náměstí. Tam se dějí neuvěřitelné věci. Mám občas pocit, že kdyby se dalo zastavit v Arionově kašně, tak si tam někdo opravdu stoupne. Stalo se dokonce, že paní zaparkovala ve Smetanových sadech a hájila se tím, že nikde jinde nenašla volné místo. Tohle jsou pro nás teď priority. Každou chvíli musíme třeba v Pekařské ulici řešit, že kvůli nějakému bezohlednému řidiči neprojede tramvaj. Co se týče těch oblastí, které nejsou přímo v centru, je to také otázka našich možností a kapacit. Nedostaneme se prostě úplně všude. Dostáváme se k tomu, co jsme řešili na začátku. V ideálním případě máme na celé město šest hlídek. Počítejte se mnou: Svatý Kopeček, Radíkov, Lošov, Droždín. Týneček, Chomoutov, Topolany, Nemilany, Nedvězí, Slavonín, Holice… Na tohle vše máme v jednu chvíli dvanáct lidí, šest hlídek. K tomu musíme zajišťovat různé asistence, doručování… Jenom dopravě se denně věnují dvě až tři hlídky.

...a do toho musí neustále řešit stížnosti na bezdomovce.
To je kapitola sama o sobě. V obecné rovině je to problém celého světa, vždycky to bude problém větších a největších měst. V Olomouci je několik skupin bezdomovců. Jednak jsou to naši olomoučtí bezdomovci, většinou starší, se kterými problémy většinou nejsou. Žijí někde pod mosty, nedělají nepořádek a nikomu nevadí. Jsou tu ale i další, kteří už občany obtěžují, protože žebrají a budí pohoršení. Mají jakousi hierarchii a rozmístili se po městě. Jedna skupina se pohybuje v takovém bermudském trojúhelníku Hlavní nádraží - Albert na Kosmonautů - Kaufland, podle toho, jak je před sebou postrkujeme, ta druhá se zaměřuje na vnitřní město. Jejich protiprávní činnost spočívá v buzení veřejného pohoršení, znečišťování veřejných prostranství a narušování občanského soužití. Dělají třeba i to, že si stoupnou k nákupním vozíkům a nenechají paní, která si nakoupila, vozík vrátit bez toho, že by po ní nechtěli tu desetikorunu. S tím vším jsou pak spojené i drobné krádeže v obchodech.
Od veřejnosti je velký tlak na vyřešení této situace. Bohužel občanům sice bezdomovci vadí, nechápou však, že bez jejich pomoci jim nemůžeme nic dokázat. Občané nás zavolají, ale když přijedeme a zeptáme se: „Jste ochoten v případě, že bude věc projednávána příslušným orgánem, přijít a dosvědčit to?“. A lidé ochotní nejsou. Před námi se bezdomovci pochopitelně protiprávního jednání nedopustí a neexistuje proto svědek, který by nějaký takový čin dokázal. A v tu chvíli jsme v demokracii a musíme respektovat její pravidla. Já nemám právo, abych toho člověka odněkud vyhnal nebo ho nějak postihl v případě, že mu nejsem schopen prokázat, že se protiprávního jednání dopustil a pokud se nachází na veřejném prostranství nebo na místě veřejně přístupném. Podařilo se nám ale docílit toho, že jsme dostali bezdomovce z Hlavního nádraží ČD.

A toho jste dosáhli jak?
Trvalou přítomností. Stálo nás to hrozně moc úsilí. Ve spolupráci s vedením drah byla zavedena tzv. úklidová hodina, kdy se vestibul vyklidí. Bezdomovce to přestalo bavit, protože jsme jim rušili spánek. Přes den jsme vyvíjeli tlak hlavně důslednými kontrolami. Pokud se tam takový člověk dlouhodobě pohybuje a nemá platný jízdní doklad, je důvod ho z těchto prostor vykázat. Trvalo to dlouho, ale dosáhli jsme úspěchu. Zatím se nám ho daří udržet.

Poslední otázka: Je v současnosti na spadnutí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti, který nedávno zavedli třeba v Uničově?
Pokud je mi známo, není zatím k tomuto kroku politická vůle. Z mého pohledu by to zejména v řešení problému s bezdomovci určitě pomohlo.