Reklama

Pátek 14. června 2024, svátek má Roland, venku je 22 °C

Janka Ryšánek Schmiedtová: Prodaná nevěsta je pro mě aktuální i dnes

ROZHOVOR

6.6.2024

Autor: roc

Prodaná nevěsta, nejznámější česká opera skladatele Bedřicha Smetany, zakončí 7. června v Moravském divadle Olomouc sérii premiérových titulů sezony 2023/2024. Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová ji odvypráví jako vzpomínku operní divy Emy Destinnové. Ta se totiž zasloužila o její uvedení na předních světových scénách a mnohokrát v ní vystoupila v roli Mařenky. Proč je opera podle režisérky stále aktuální?

Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová

Foto: Alexandra Ženatá

Prodaná nevěsta je režijně vaše první opera?
Jde o můj operní debut, ale už jsem před tím dělala poměrně dost hudebních inscenací, třeba operetu Ples v opeře nebo komorní muzikál Pět let zpět v Národním divadle moravskoslezském.

Smetanovou hudbou jsem od začátku zkoušení pohlcená, její mnohovrstevnatostí, kterou postupně odkrývám, stále v ní nacházím nové věci a významy. Moc si zkoušení užívám nejen jako režisér, ale i jako posluchač.

Jak jste se na ni připravovala?
Pro mě bylo důležité vědět, proč a jak chci Prodanou nevěstu dělat. Moderně, s humorem i nadhledem, ale taky s úctou k tradici, tak to mám ráda, jenže jak to dát dohromady? A tehdy mi, už po několikáté, v mém přemýšlení pomohlo dětství. Ve čtvrté třídě jsme byli na škole v přírodě v jižních Čechách a naše podivná paní učitelka, která tehdy fakt v dobrém i špatném potřebovala terapii, nás vodila přírodou a krásně vykládala o jedné velmi vášnivé rybářce, co se jmenovala Ema Destinnová. Že byla i úžasná operní pěvkyně a světová diva jsem se dozvěděla až o několik let později, ale ten obraz sebevědomé ženy s prutem, která jde za rozbřesku rybařit, ten mi v hlavě zůstal a v Olomouci se ho pokusím znovu na jevišti zhmotnit a vytěžit.

Co vás na tomto díle nejvíce překvapilo a inspirovalo?
Nejvíc mě baví, že byť je tato opera brána jako český skvost, myšleno jako muzeální věc, ke které se vracíme jako ke kořenům české kultury a jako k drahokamenům české státnosti, je ve skutečnosti velmi ironická a aktuální. Vypráví vlastně o takovém chytrém podvodu, pokrytectví a lidské malosti.

Jsem upřímně překvapená, že to, o čem složili operu Smetana se Sabinou před skoro 160 lety, je dle mého soudu nosné i dnes. Mám na mysli témata jako ženskou emancipaci, touhu po svobodě, cestování rozšiřující lidské obzory, peníze jako nástroj moci, obavy ze změn nebo manipulaci.

Foto: Tereza Valnerová

Kromě témat samotných, našla jste paralelu s dneškem také v postavách, které Bedřich Smetana a Karel Sabina napsali před 160 lety?
Naštěstí ano, aktuálně můžeme chápat všechny hlavní postavy. Když přemýšlím nad postavou Kecala, dnes by mohl být některým z populistických politiků nebo prodejcem hrnců, které nepotřebujeme. Manipuluje s davem, aby dostal Jeníka a Mařenku, kam potřebuje. Aby je vyděsil, vyhnal z vesnice, aby je donutil učinit to, co on považuje za nutné a pro něj výdělečné.

Naproti tomu zde vystupuje postava Jeníka, který si své místo musel vydobýt vlastními silami a vůlí navzdory osudu. Jeník, který je v útlém věku vyhozen macechou ze své vlastní vesnice, pak procestuje kus světa a vrací se jako velmi zkušený člověk, který dozrál, je chytrý a je schopný se na českou vesnici koukat z nadhledu a trošku se vysmívat hodnotám, které tam lidé považují za důležité, i když jsou dávno překonané.

A také hlavní ženská hrdinka, tak jak o ní uvažovali Smetana se Sabinou, je velmi nadčasová. Přijde mi, že celá postava Mařenky je napsaná jako žena toužící po svobodě, po sebevědomí. Sama si chce zvolit, jak její život bude vypadat, bez ohledu na panující zvyky a konvence. Podobně jako to řešila Mařenka v předminulém století v opeře Prodaná nevěsta, tak to dnes řeším já a mé vrstevnice i další ženy a dívky. Stále není totiž samozřejmostí být rovnocennou s muži, mít svobodu rozhodovat se, studovat, zvolit si, zda chci mít dítě či nikoliv, s kým chci strávit život. Nejen v jiných kulturách, ale i v té naší jsou stále jisté hranice, které se jen velmi těžce překonávají.

Jak jste zmínila, k Prodané nevěstě „jdete“ přes operní divu Emu Destinnovou. Co pro vás zosobňuje?
Ona byla na svou dobu neskutečně odvážnou, emancipovanou, chytrou, rovnou ženu, která překonala několik neúspěchů v českých zemích, třeba, když nebyla přijata jako sólistka Národního divadla a tehdejší ředitel ji i hodně ponížil. Dokázala se přes to přenést a získat si slávu v Berlíně, Londýně i New Yorku. V jednu dobu ji miloval celý svět, byla určitě nejslavnější Češkou. Ale ani pak se k ní český národ hezky nechoval, závist byla silnější.

Je důležité říct, že právě Ema Destinnová svůj vstup do angažmá na několika světových scénách podmínila tím, že uvedou Prodanou nevěstu a ona v ní bude zpívat roli Mařenky. Opera se tak dostala z prostředí Rakouska-Uherska do celého světa a stala se slavnou. Hudba i libreto mají kvalitu, Ema Destinnová však odvedla nemalou práci coby jejich propagátorka. Nejen, že českou kulturu reprezentovala po celém světě, ale hlavně ji do toho celého světa dostala. Bez ní by Prodaná nevěsta vůbec nebyla tak oblíbenou operou, jakou byla a je.

S činohrou Moravského divadla už jste v minulosti nastudovala Rok na vsi, Dům Bernardy Alby a Vzpouru nevěst. Nyní zkoušíte poprvé se souborem opery a operety. Jaká to je zkušenost?
Zkoušet operu je obrovské privilegium a umělecké štěstí. V pravý čas a s těmi správnými vědomostmi, poté co jsem zkoušela Gazdinu robu, Maryšu i Rok na vsi, jsem se dostala k další české vesnické klasice, kde chápu mnoho věcí, které se dějí mezi řádky, a jsem schopná je interpretovat. Krásné je, že skladatel do opery už vložil atmosféru, na které můžeme stavět, to v činohře nemáme.