O přírodě, o škole, o moderních vymoženostech i o obyčejných věcech, které nás obklopují, píše olomoucký básník, autor knížek pro děti, překladatel a vysokoškolský pedagog Radek Malý. Jak se k psaní dostal a kde bere inspiraci, na to odpovídal v prostředí důvěrně známém, v Knihovně města Olomouce.

Radek Malý

* 24. července 1977, Olomouc

Radek Malý je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor germanistika a bohemistika. Žije v Olomouci, kde působí jako odborný asistent na Katedře bohemistiky FF UP, překladatel z němčiny a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis, Vraní zpěvy, Větrní a Malá tma. Přeložil poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana a dalších. Připravil také antologii německé expresionistické poezie. Píše rovněž pro děti, spolu s Hanou Mikulenkovou je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy a autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Svými básněmi přispěl i do knihy Šmalcova abeceda. Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, knížka básniček Kam až smí smích a poetický slovníček s názvem Lahůdky. Je také autorem dvou dramatických textů: Pocit nočního vlaku a Černé Hoře.

Jaká témata si vybíráte pro svou tvorbu a kde hledáte inspiraci?
Myslím si, že častý motiv přírody je už přece jenom trochu přežité téma. Takže hledám inspiraci všude tam, kde si myslím, že ji vidí i děti. Je to třeba automat na jízdenky, cestování ve městě a všechno, co děti obklopuje.

Které básně jste měl rád, když jste byl malý?
Rád jsem měl Hrubínovu báseň Kuřátko a obilí. Měl jsem rád také knížky Mileny Lukešové, které byly nádherně ilustrované. Nebyly to přímo básně, byly to takové lyrické příběhy. Třeba Jakub a babí léto nebo Jakub a zima. Myslím, že ty mě právě nejvíce ovlivnily. Jsou to takové vzory, jak by podle mě knížka pro dnešní děti mohla vypadat.

Publikujete už od roku 2001. Jak jste se k psaní dostal?
Už za studií jsem nastoupil do olomouckého pedagogického nakladatelství Prodos a tam jsem se uchytil nejprve jako redaktor a poté jako spoluautor učebnic. Básničky z učebnic potom souhrnně vyšly v knížce Kam až smí smích. Když jsem později sestavoval čítanky a viděl jsem, jaké zajímavé knížky u nás vycházejí, napadlo mě, že bych taky rád nějakou napsal.

Prozradíte, na čem pracujete teď?
V březnu vyšla knížka s názvem Poetický slovníček dětem v příkladech v nakladatelství Meander. Aktuálně chci pracovat na pohádkách pro pořad Hajaja na Českém rozhlase.

Narodil jste se v Olomouci, kde stále žijete. Promítá se toto prostředí do Vaší tvorby?
Velmi. Třeba v knížce Listonoš vítr je zásadní vliv olomouckých parků. Myslím, že všechno, co člověka obklopuje, se promítá do tvorby. Člověk pro děti trochu píše i tak, jak si pamatuje své vlastní dětství. U mě se do díla promítá třeba cestování Olomoucí mezi sídlištěm na okraji, kde jsme bydleli, a centrem, kde bydlela babička. Takové věci dítě vnímá jinýma očima.

Dětská literatura představuje velkou část Vaší tvorby. Co si myslíte o současné české literatuře pro děti a mládež?
Je úžasné, co tu posledních asi deset let vzniká. Jsou nakladatelství, která vydávají nesmírně zajímavé věci. Někdy se tvrdí, že výtvarná složka jakoby převažuje tu slovesnou, ale i tak je dobře, že taková nakladatelství jsou. Je to malý zázrak, protože to není samozřejmost. Ještě před dvaceti lety vypadala situace velmi špatně, ale naštěstí se to změnilo k lepšímu.