Shodou okolností jsem měl možnost dva dny po sobě sledovat na vlastní oči oslavy kulatého výročí 17. listopadu 1989 ve dvou různých městech. Ve Šternberku se jubileum připomínalo na Hlavním náměstí už v pondělí, v Olomouci se největší sláva odehrála na Horním náměstí přímo v den výročí.

Šternberk si kromě dvaceti let uplynulých od sametové revoluce připomínal také významné milníky historie města, kterým každoročně věnuje Dny rodu Šternberků. Letos se hlavní část jejich programu odehrála právě v pondělí, kdy na náměstí vyrostlo podium, na němž se více než čtyři odpolední hodiny střídali účinkující s rozličnou nabídkou zábavy.
Předem upozorňuji, že jsem si velmi dobře vědom rozdílů mezi stotisícovou hanáckou metropolí a zhruba sedmkrát menším Šternberkem. A to včetně finančních možností obou měst. I tak mě ale překvapilo, že dlouhý a bezpochyby organizačně náročný šternberský program postrádal nějaké vyvrcholení. Něco, co by lidi na náměstí přitáhlo. Jistě, děti z kroužků DDM se snažily a přinejmenším alespoň své rodiče přiměly k nadšenému potlesku, pozornost dalších obyvatel města však nepřitáhly. A jakmile malé mažoretky a interpreti známých písní (kouzlem nechtěného působil v předvečer výročí sametové revoluce výběr hitu Michala Davida Nonstop, i když dětský zpěvák svůj part rozhodně nepokazil) podium opustili, z náměstí zmizela i větší část obecenstva tvořená právě jejich příbuznými.
Následující vystoupení dvou kapel tak sledovalo jen několik desítek vytrvalců, kteří se ve ztmavlém pozdním odpoledni a sedmistupňovém chladu udržovali v kondici horkou medovinou. Početnější publikum nepřivábila ani skupina The Fireballs, která s humorem a v dobových kostýmech představila parádní rokenrolové hity padesátých let. Určitě by se líbili a snad je čeká i velká budoucnost, jenže zatím jim chybí věhlas televizních hvězd a jejich jméno na plakátech zárukou zaplněného prostranství bohužel není.
Chybělo tomu zkrátka něco navíc. Před závěrečnou reprodukcí písně Modlitba pro Martu se mě jedna přihlížející zeptala, jestli ten večer na podiu opravdu vystoupí Marta Kubišová. Zavrtěl jsem hlavou a v duchu jsem si říkal, že paní Kubišová by téměř zadarmo a ještě k tomu pro prázdné náměstí asi nezpívala. Škoda, jinak to byly celkem milé oslavy, s nimiž se pořadatelé jistě nadřeli. Kdyby však alespoň na závěr ohňostroj přidali, ten vždycky davy přiláká spolehlivě...
To v Olomouci o den později ohňostroj při mnohem velkolepějších oslavách nechyběl. Co na tom, že se vloudila chybička a velké jiskry dopadaly přímo do shromážděných lidí. Nikomu se naštěstí nic nestalo a všichni si oslavy dle ohlasů užili. Radnici se podařilo uspořádat opravdu velkou a nápaditou show a dokonce se téměř povedl dodržet slib, že vzpomínkové odpoledne se obejde bez proslovů současných politiků. Někdo by snad mohl namítnout, že připomínka listopadových událostí roku 1989 by si zasloužila intimnější a duchovnější podobu, ale ta by na náměstí tisíce diváků nepřilákala. A o to přece při organizování oslavných akcí jde především.
A tak Horní náměstí s oživlými estébáky a Mňágou a Žďorp na podiu připomínalo v úterý hustotou osídlení třeba blížící se rozsvěcení vánočního stromu či následný Silvestr. Mělo to jen jednu chybu: punč a klobása mi po hodinové tlačenici ve frontě nějak moc nechutnají, takže jsem si gurmánský zážitek letos užil pouze o den dřív s medovinou a párkem v rohlíku ve Šternberku.