Tomáš Helísek (fotograf a fundraiser TyfloCentra Olomouc)

Tato aktuální situace není jednoduchá asi pro nikoho... Koronavirus ohrožuje naše zdraví, ekonomiku a taky do jisté míry budoucnost. Vlastně ani teď pořádně nevíme, co bude. Ale snažím se myslet trochu pozitivně, i když s přibývajícím časem doma je to těžké. Protože mám srdeční vadu a chronické respirační problémy, snažím se rizikům maximálně vyhýbat. Nákupy řešíme on-line přes rohlík a venčíme jen pesany. Teda manželka. Je úžasná a společně děláme vše pro to, abychom to ve zdraví zvládli a bylo to zase dobré. Také jsem hrozně rád, že mám tak fajn práci v TyfloCentru Olomouc a mohu prozatím pracovat z domu. Sice to bude asi do budoucna složitější skrze fundraising, ale uvidíme. Focení už je horší. Odpadlo mi dost zakázek a neví se, co bude. Pro mnoho fotografů to bude možná likvidační... Tak se snažím aspoň prodávat a nabízet fotoobrazy. :)  Ale focení mi teď chybí asi nejvíc! Prosím, podpořme svůj oblíbený podnik, divadlo, kino či umělce.

Jinak se snažím pracovat a dělat věci, na které dřív nebyl tolik čas - knížky, hudba, filmy. A taky denně napíšu nebo zavolám mamce a blízkým. Takže se rozhodně nenudím. Sleduji vývoj situace, politiku (ideálně se sklenkou vína nebo ginu) a snažím se na sociálních sítích trochu šířit pozitivní zprávy a náladu, aby nám z toho všeho nebylo takové smutno. Také žasnu nad nasazením všech našich zdravotníků, záchranných složek a lidí v první linii. Myslím, že je potřeba si jich neskutečně vážit, neb jsou aktuálními hrdiny společnosti... Díky!

Radim Kašpar (ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc)

Prvně musím říct, že normálně chodím do kanceláře. Tím, že ale odpadly nejrůznější akce, další jednání a tak podobně, tak se dostávám domů pravidelně a na mé poměry oproti normálnímu stavu i celkem brzy. Naše dcera má dva a půl roku, takže je vlastně fajn, že s ní teď jsem trochu více. Nestačím se někdy divit, jak rychle vyrostla a že už je "chytrá jako opice". Současně tedy poklona manželce a všem ženám, které jsou momentálně doma s dětmi de facto pořád zavřené. Není to teda žádná sranda.

Také se snažím, abych už odpoledne doma vše neustále nesledoval, bohatě stačí večer zapnout zprávy, ale i tak se to na nás i při procházení Facebookem hrne ze všech stran. Co je úplně top – vyrazit někam do okolí Olomouce, klidně někde do opuštěných polí a tam se s rodinou na čerstvém vzduchu daleko od všech projít a pročistit si hlavu. Základ je, udržet si pozitivního ducha a nezblbnout z toho.

Věra Zukalová (zakladatelka organizace Dobré místo pro život)

Já už si několik let přála být doma. Jsem tak vytížená, že jsem si trochu klidu opravdu přála...

Moje aktivity odpovídají znamení blížence - od každého něco. Peču každý den chléb, učím se s Liduškou na přijímačky, vyprala jsem a zazimovala všechny zimní bundy, čepice, šály, boty, šiju roušky, koukám na filmy, třídím si fotky, uklízím skříně, sázím kytičky.

Nejvíc ale myslím na pana starostu z Uničova, jak to zvládá, a na mé dva kamarády Dalibory. Dalibora Horáka, který je náměstkem pro zdravotnictví na kraji a vím, jak je zodpovědný. Musí to pro něj být velmi náročné období, přeju mu hodně síly. A na Dalibora Křepského, pana ředitele z dětského domova. Nikdo si nedovede představit, co to je mít zavřených skoro 50 dětí v domově, vymyslet pro ně aktivity a zajišťovat jim jídlo. A hlavně se s nimi se všemi učit. Paní kuchařky musí být na pokraji sil a tety také. Ráda bych jim nějak pomohla a nabídla jsem, že se s dětmi budu chodit učit. Jsem ale ochotná i chystat snídaně nebo večeře. Tohle je teď moje vize pro další dny...

Michaela Švarcová (spolumajitelka hostince Chomout)

Vzhledem k tomu, ze máme všechny podniky zavřené, trávíme teď většinu času doma. Vnímáme, jak se lidé obrátili do sebe a ke svojí rodině. Až mě mrazí z toho, že jsme si sami nedovolili si takový režim naordinovat, a až to někdo (něco) udělá za nás, přijímáme to s velkou pokorou. Pracovní povinnosti se snažíme zvládnout dopoledne, pak už se věnuji vaření, škole mladšího syna a šití roušek, jako asi většina maminek.

Máme obrovskou zahradu, kde teď tráví většinu času můj muž a já se ji také snažím zvelebovat. Vracím se taky ke svým starým koníčkům, třeba ke kreslení. Víc odpočíváme, čteme, posloucháme hudbu a věnujeme si v rodinném kruhu navzájem čas, který jsme dřív tak těžko hledali. Zatím žádná ponorka nepřichází, jako bychom tuto situaci všichni už dávno potřebovali. Nabíráme sílu na to, co přijde, až budeme muset řešit následky pandemie, ale mám pocit, že do starých zajetých kolejí už se nevrátíme... A upřímně - ani nechci. Nechci ztratit ten největší luxus, mít na sebe čas. ;)

Šimon Pelikán (kapitán, Plavby Olomouc, Ološlap)

Nedávno jsem se vrátil ze zahraničí, odkud sice není povinná karanténa, ale vzhledem k ostatním se držím stranou, abych případně nikoho nemohl ohrozit. Jsem zvyklý neustále něco dělat, převážnou většinu roku trávím venku mezi lidmi - ať už na lodi, nebo na OLOŠLAPU či jiných projektech. A najednou člověk musí být zavřený doma v izolaci. Ale chválím tato opatření a jsem hrdý na náš národ, jak to ve většině případů dodržujeme a rychle jsme se dokázali na všechna opatření adaptovat. Doma jsem si uklidil, udělal pořádek ve věcech, které jsem dlouho odkládal a skrz roční zápřah na ně nemám moc času. A teď v posledních dnech nadále pracuji na přípravě nové sezony. Sice nezačne, jak bylo plánováno, ale stále věřím, že v květnu, červnu bychom pomalinku mohli sezonu rozjíždět. A mimo to si doma cvičím, učím se hrát na ukulele a dokonce x let jsem si chtěl namalovat nějaký obraz, furt na to nebyl čas, tak jsem rád za tuto situaci, že jsem se k tomu konečně dostal. Tak jsem zvědav na výsledek. O občas si rád o samotě vyběhnu.

Je to moc těžká doba, na vás všechny a vaše blízké myslím, ať to dobře zvládnete. Ale je taky důležité se zamyslet nad tím, co se děje, a uvědomit si, jak je pro nás důležitá svoboda pohybu a setkávání se, kterou máme, a teď nám na chvíli byla odebrána. Jak odejde korona, čekají nás těžké časy i po stránce ekonomické, ale nesmíme se nechat zlomit. Věřím, že život nejen v Olomouci se co nejdříve vrátí do starých kolejí. Těším se na vás, jak se opět budeme potkávat. Kapitán Pelikán... :) A velký respekt všem, kdo v této situaci pomáhají, to jsou naši momentální hrdinové!

Zdeněk Hošák (mluvčí HZS Olomouckého kraje)

Strašně nás všechny vždy potěší vidět tu obrovskou podporu lidí v naší mnou tak milované zemi. Zasahující hasiči, policisté, ale hlavně skvělá parta záchranářů, zdravotníků, lékařů, operátorů tísňových linek či různých laboratoří v nemocnicích. Tihle všichni se hrdě přepnuli na režim 24/7 v boji s neviditelným nepřítelem. Je úžasné, že se náš národ semknul. Večerní houkání, tleskání, úcta lidí při setkání s námi, mám z toho doslova "husí kůži", moc za to všem děkujeme.

Každý z nás je ale jen člověk s omezenou kapacitou, a proto i my musíme nějak relaxovat, vypnout a normálně žít. Mně dodává energii rodina, smějící se děti. V mém běžném "nezáchranářském" životě jsme si doma ještě před nařízenými opatřeními zavedli přísná pravidla. Omezili jsme pro dobro nás všech návštěvy, dodržujeme nejpřísnější doporučení. S babičkami a dědečky moderně trávíme čas videohovory. Nechybí pravidelná hygiena, roušky, společná kontrola. Mám kreativní ženu a jsem na to pyšný. Ušili jsme si hasičskou roušku, vyrobili voňavé hygienické prostředky. Tvoříme s dětmi, máme i zahradu... Rodina a vztah jsou velký kompromis i v běžném životě, natož nyní. Musíme o ně pečovat. Mě samotného odreaguje sport, i když teď na něj není moc času. A příroda, slunce a volnost - to je to, co je na tomto světe nejvíc...