Už mi to přijde únavné, ty neustálé řeči o tom, jak je Olomouc strašné město. Díra, která si nezaslouží ani ten puntík na mapě. Chodím ulicemi a poslouchám lidi, čtu si diskuzní fóra a při výrocích typu: "To by se jinde nemohlo stát než v Olomouci. Vždyť co se divit, jde to tu od desíti k pěti," se mi otevírá pověstná kudla v kapse.

Tam je to rozkopané, tam uzavřené, tam opravují to, místo toho aby opravili tamto. Připomíná mi to kolovrátek. Nebo ještě lépe otravného komára, který neustále bzučí a vy ho chcete rozplácnout s otázkou: Proč tu vůbec na tom světě otravuješ? Říká se, že stěžovat si je v naší národní povaze. Podle mě je to spíše charakterová vlastnost jedinců. Jedinců, kteří jsou však ukřičení více než spokojená většina. Smutné je, že jako obyvatelé tohoto města vidíme spoustu drobností, jež nám znepříjemňují život. A jako ve starém českém přísloví, kdy člověk pro stromy nevidí les, ani my pro všechny drobnosti nevnímáme celkový obraz Olomouce jako jednolitého města. Města, které má svou bohatou historii, dynamickou současnost a snad i dobrou budoucnost. O to více, oč mě dovedou roztrpčit permanentní kverulanti, mě onehdy potěšila zpráva, která vzešla z prestižního, celosvětově uznávaného vydavatelství cestovatelských bedekrů Lonely Planet. Redaktoři tohoto knižního cestovatelského kolosu označili Olomouc jako jeden z deseti skrytých klenotů Evropy. Přijeli sem a viděli ne jednotlivé ulámané větve stromů Olomouce, ale les, který roste a zelená se. Viděli opravené památky, zelené parky... Získali nadhled, který olomoučtí brblalové nemají.

Zapomeňte na chvíli na politické přesvědčení – tak často spjaté s kritikou dění ve městě – i na to, jakou barvu měla radniční politika, když se opravovala či stavěla některá z olomouckých budov. Zkuste to jen na chvíli a zavřete oči. Pak si představte, jak některá zákoutí vypadala před dvaceti lety a jaká je jejich nynější podoba. I tomu největšímu sklerotikovi vytane na mysli střípek, který ovšem rozhodně nebude zářit. Můžete mě obvinit z naivity. Mýlili byste se však. I já za těch dvacet let vidím ony sporné převody majetků, pochybná výběrová řízení, zanedbané "nepřizpůsobivé" čtvrti na okraji, chodníky, které místo jedné opravy potřebovaly vyspravit třikrát, a nespočet dalších příkladů. To ale není v rámci českého ani evropského měřítka nic jedinečného. Olomouc však je jedinečná. A já vás prosím, i když už po sté při cestě do práce šlápnete na tu uvolněnou dlaždičku, nezačněte hanět Olomouc. Nezaslouží si to totiž. Stejné problémy najdete i v mnohem škaredějších městech bez jediné špetky charakteru, osobitosti a kouzla, kterých se však Olomouci rozhodně dostává. A mohu-li vás poprosit, kdybychom se náhodou potkali, neříkejte mi nic o tom, že žijeme ve strašné díře, ve které se dějí věci, jako v jiných městech ne. Mohlo by se totiž stát, že vám omylem třeba šlápnu na nohu, protože já jsem na Olomouc i na to, co z ní dokázalo vykvést, hrdý.