V Galerii Skácelík byla na začátku tohoto týdne v přítomnosti autorky slavnostně otevřena výstava žánrových obrázků o dobrých povahách, lidské laskavosti, prosté srdečnosti, nevtíravé pozornosti, zamilovaném pohlazení... Jedním slovem by se dalo říci o lidském štěstí. Přátelské sympatie, nikoli obchodní podtext, byly zřejmé i v samotném pozvání Ivy Hüttnerové do Olomouce.

Na autorce vystavených děl bylo zřejmé, že ji těší, jak jsou lidé po zmíněných hodnotách lační, a že vědí, kam si pro ně dojít, když ona v Olomouci vystavuje. U Skácelíka bylo plno a nikdo se netajil tím, že je mu tam dobře. Prostor galerie a vystavené dílo se k sobě hodí. Umělkyně se usadila uměleckém kolbišti zvaném insitní umění. Znamená to jen, že nebyla akademicky vyškolena ani v Praze, ani ve Vídni, Paříži či v Římě. Nasákla lidstvím u babičky, u rodičů, mezi přáteli a naučila se všem pěkným vztahům dát přesvědčivou podobu. Podobu ověřenou generacemi, z níž dýchá poznání, že člověk je pořád stejně dobrý a jen všechna ta "techna" mu brání ve výhledu, aby si to uvědomil.
Ve výtvarné tvorbě se Iva Hüttnerová věnuje jen dvěma technikám. S úsměvem říká, že se víc sama naučit nedokázala, ale spíše je pravda, že jiné nepotřebovala. Vsadila na odolnou jedinečnost olejomalby, která se nevzpírala výtvarným vstupům, pokud se k nim umělkyně rozhodla. Vsadila na kamenotisk, takzvanou litografii, což je obor barevně stejně jásavý jako všechno dobré, co je Ivou Hüttnerovou v ateliéru pěstováno.
Laskavé minipříběhy na obrázcích pražské umělkyně vyplývají z komunikace postav a postaviček, z absence figur a figurek. Pokud vidíme jen jednu, nikdy nemáme pocit, že by byla opuštěná, ale že spíše prožité znovu prožívá, že o tom přemýšlí nebo se k tomu chystá. Hüttnerová dokáže promlouvat o všech generacích, od dítek po babičky a stařečky. Ví, co je na každém věku milé.
V rodině je umělecký solitér, na předky navázat nemohla, jejich duch byl příliš racionální, nebo byli zaujati jinými tvůrčími obory. Potomky také neovlivnila, snad s výjimkou jednoho vnoučka, který se na svět dívá bedlivěji než ti druzí. Ale co se z něho vyklube, ukážou další léta.
Iva Hüttnerová obešla se svými obrázky velký kus světa – vystavovala v Rakousku, Německu, ve Skandinávii, v Americe, zastoupena je v galeriích insitního umění, v mnoha soukromých sbírkách včetně těch v držení olomouckých sběratelů. Tam všude ukazuje, co je v životě důležité, čím je třeba žít, aby člověk nepropadl skepsi.