Ochrana civilistů a spolupráce s koaličními silami. To budou hlavní úkoly 10. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu, která už za několik měsíců odletí na misi do afghánské provincie Lógar. V těchto dnech vrcholí její polní výcvik na Libavé. Vojáci tam cvičí například vyhledání nástražných zařízení. Právě tyto těžko odhalitelné pasti jsou totiž jedním z největších nebezpečí, která na vojáky v drsném afghánském prostředí čekají.

Na Libavou praží slunce, které vysušilo polní cesty a vytvořilo tu téměř dokonalou simulaci drsného afghánského prostředí. Vane silný vítr a s sebou nese mračna prachu, který se okamžitě usazuje na tváře, šaty i auta. Vojenská kolona se pomalu rozjíždí, ale nasazuje jen takovou rychlost, aby pěší vojáci v čele dokázali včas odhalit skrytá nebezpečí. "Simulujeme tu situaci, do které se mohou vojáci dostat na každém kroku. V cestě jsou skryta nástražná zařízení," komentuje začátek dnešního cvičení vrchní praporčík Pavel Konvalinka. Odhalit důmyslně skrytá výbušná zařízení je tvrdý oříšek, přestože vojáci jsou dobře vycvičení a mají k dispozici moderní techniku.

"Proti nám stojí tvrdý soupeř, většinou vysloužilci z pákistánské nebo třeba íránské armády. A ti vědí, co dělají," zdůrazňuje Konvalinka. Vojáci se podle něj nespoléhají jen na techniku, důležité jsou hlavně vlastní oči a instinkt. "Může nám pomoci zdánlivá banalita, třeba odhozený nedopalek cigarety nebo trochu jinak zabarvená půda," vysvětluje zkušený voják, který do Afghánistánu jede už podruhé. Muži v čele kolony si skutečně všímají každého detailu. "Vidím nějaké obvazy, jdu to prověřit," hlásí jeden z vojáků, kolona se zastavuje a nerozjede se, dokud voják nezvedne ruku na znamení, že je vše v pořádku. Podezřelá je i hromada kamení, odhozená plechovka nebo hluboká kaluž. Nakonec však jeden z vojáků nástražné zařízení přehlédne. Tentokrát ale úmyslně a těžké zranění je jen simulované. "Záměrně jsme chtěli vytvořit tuto situaci, aby si vojáci vyzkoušeli i transport raněného," vysvětluje Konvalinka. Těžce zraněného a křičícího vojáka nakládají do auta a kolona couvá zpátky na nejbližší místo určené pro transport. Zde by si zraněného měla převzít helikoptéra. "Velmi často se stává, že první nástraha je jen past. Když vybuchne, vojáci se snaží pomoct raněným a nevšimnou si druhé nástrahy, která bývá mnohem horší," popisuje typickou chybu velitel jednotky plukovník Josef Kopecký. Čeští vojáci už jsou ale zkušení a raději se stáhnou, než aby riskovali další zranění. S druhou nástrahou si poradí později. "Je to opravdu náročné. Dvacetikilometrová cesta může za těchto podmínek trvat i mnoho hodin," podotýká Kopecký. I on má za sebou mnoho zahraničních zkušeností, sloužil v Bosně i Kosovu, do Afghánistánu jede znovu po šesti letech.

Jádro 10. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu tvoří prapor z Bučovic u Vyškova, jednotka je ale doplněna o řadu specialistů z jiných útvarů. Celkem 360 vojáků a 92 kusů techniky, mezi nimiž nechybí obrněné Pandury či Iveca.

Včerejší cvičení sledovala i delegace ze země, kam se vojáci za pár měsíců vydají - zástupci afghánské armády a národní policie. "Je tu celkem osmnáct Afghánců. Ukazujeme jim výcvik, ale také je seznamujeme se systémem náboru nových lidí a jejich rozřazováním," upřesňuje plukovník Kopecký. Samotní Afghánci chápou stáž jako velmi užitečnou. "S českými vojáky je vždy skvělá spolupráce. Hodně nám pomáhají a nejsou s nimi žádné problémy, protože naprosto respektují naše zvyky a tradice. Vážíme si jich a jsme moc rádi, že se můžeme podívat, jak se vaše armáda připravuje. Je to pro nás cenná zkušenost," vyzdvihuje plukovník Zamilchan z afghánské zpravodajské služby. Mezi vojáky z obou zemí panují srdečné vztahy, Afghánci jsou přátelští i k novinářům. Nikoho nepustí bez společné fotky. A nadšení jsou i z jízdy v Panduru. "Hlavní rozdíl mezi prostředím tady a u nás? Tohle je první cesta, která vypadá jako v Afghánistánu," ukazuje na prašnou polňačku kapitán Ahmud Zia a pak dodává už vážným hlasem: "Je to vhodné prostředí pro cvičení našich podmínek. Sice tu nejsou hory, ale ty planiny a lesíky jsou dost podobné jako u nás."

Vojáci 10. jednotky odletí do Afghánistánu během letních prázdnin. V Lógaru vystřídají kolegy z 42. mechanizovaného praporu z Tábora.