Ve Slavoníně už není hřiště. Místní sokolíci pořídili zpevněný trávník na malou kopanou a celý areál přejmenovali na Sportarenu. Hrdný nápis "since 1935" pak odkazuje na dlouhouletou tradici místního tělocvičného ruchu. Jen si říkám, jestli není toho hřiště škoda. Přece jen se ke Slavonínu hodí tohle krásné české slovo víc než bezduchá sportarena. Ztrácí se v ní ty hry i tradice. Jenže angličtina letí.

Vůbec se mi nelíbí ty v poslední době tak časté cizojazycizmy. Moje babička je pro mě odmalička (mého) důchodkyně. A teď mi z ní nějací divní pánové chtějí udělat seniorku. Jako by bylo něco špatného pobírat po letech práce zasloužený důchod. Taky se mi nelíbí, že se ze zákazníků pomalu ale jistě stávají klienti. Proč? A proč si nemůžu koupit sako v Oděvech u Jany Novákové, ale musím do Men's Fashion?

Slavonín má hřiště od roku 1935. Since 1935. Zní to hrdě, tak proč proboha po čtyřiasedmdesáti letech někdo cítí potřebu přiblížit Evropě plácek, kde místní při fotbale ohlodávají makrely, popíjejí ryzí pivo a jsou s tím čtyřiasedmdesát let úplně spokojení? Čekají, že se chytí bohatý sponzor, který po vzoru velkých stadionů ke slovu arena připojí své jméno?
Vím, že slavonínským trochu křivdím, anglicizmy jsou teď prostě "trendy". A tak šopingujeme v City a pro maltu si jezdíme do hobbymarketu.
Bojím se, že se vrátí šnuptychly a jsem vděčný, že máme pořád ještě kapesníky. A zatím bojuju pasivně. Můj emailový klient si už zvyká, že mu říkám poštovní zákazník a Photoshop už taky slyší na fotokrám. Mám prostě češtinu rád. Myslím, že cool pořád ještě je.