Do starých známých míst jsem se dostal náhodou, při cestě z podzimní Flory a hledání přijatelné osvěžovny k doplnění tekutin a možná i sezobnutí něčeho dobrého. Přízemní budovu na Varšavském náměstí si dobře pamatuji ještě jako samoobsluhu z osmdesátých let, proč ji tedy nevyzkoušet i coby současnou pivnici a restauraci U Tygra? Zkusil jsem a mohu doporučit i ostatním (nejen) kolemjdoucím.

Přiznám se, že k hostincům rozloženým ve stínu panelových domů (a nic jiného než shlukem paneláků a pár cihlových činžáků navrch Varšavské náměstí zkrátka není) důvěru obvykle nemám. Asi za to může mé současné sídlištní bydliště ve čtvrti, kde nejrozšířenějším reprezentantem hospody je zauzená nálevna s tím nejlacinějším europivem, podivnými existencemi schoulenými u blikajících automatů a absencí byť jen oříšků jako poslední možnosti něco k těm patokům zajíst. Děkuji, nechci.
A tak když jsem před časem zaregistroval, že v přízemním stavení na "varšaváku" (tuším, že se takovým stavbám říkalo objekt občanské vybavenosti) se místo letité samoobsluhy nově nachází restaurace, nechalo mě to chladným. Až právě do okamžiku, kdy jsme v družné skupince po návštěvě podzimní etapy výstavy Flora hledali místo, kde by se dalo příjemně strávené odpoledne završit posezením nad něčím dobrým k jídlu i pití. A Varšavské náměstí bylo přímo na trase, kudy jsme se ubírali.
Vejděme tedy dovnitř. První dojem je více než příznivý, alespoň pro mě jako vyznavače české hospodské kultury, který ke spokojenosti nepotřebuje ultramoderní bary, italsky se tvářící kafeterie ani mondénní polocukrárny, ale za českou hospodskou kulturu zase nepovažuje všudypřítomnou špínu, zápach a rozpadající se nábytek opatřený děravými ubrusy a plesnivějícími pivními tácky. Olomoucký Tygr nabízí svým interiérovým vybavením solidní prostředí pravé pivnice s bytelnými lavicemi a stoly a nevtíravým designem. K tomu bez cigaretového smradu, i když pro pivní dýmaly je tu k dispozici také oddělený kuřácký salonek.

Není tedy důvod neusadit se, zvlášť když volných míst je dost, ale zase se nebojíme ve zcela liduprázdném sále. Sympatická obrýlená servírka připomínající spíše studentku (kterou možná je, kdo ví?) přichází vzápětí a ubezpečuje mě, že v tomto podniku se nejen pije, ale i vaří a tudíž také jí. Výborně, nejprve tedy volím z několika druhů točených piv, naštěstí vedle nemastné neslané nošovické desítky a smíchovské jedenáctky čepují i slušnou nefiltrovanou dvanáctku z téhož pivovaru a ověřený plzeňský ležák, a pak už se pouštím do nabídky pokrmů. A opět jsem za spokojeného českého pivaře, protože utopence, sádlo se škvarky, bramboráky různých druhů, pečená žebra i koleno, svíčková či tatarák jsou přesně ta jídla, která dle mého názoru do sortimentu tohoto typu podniku pasují nejlépe. Pro poprvé zkouším nakládané pikantní tvarůžky v oleji a za svých šedesát pět korun jsem spokojen s jejich chutí i množstvím. Hladovět tady nemusí ale ani dámská část společnosti s citlivějšími jazyky a žaludky, jídelní lístek obsahuje i zeleninové saláty nebo kuřecí steaky či řízečky.
Na závěr ještě skleničku Jelínkovy prověřené hruškovice bez metanolu a hotovo, tahle návštěva se prostě vydařila. Restauraci U tygra si pro příští příležitosti zapisuji do svého seznamu přívětivých olomouckých pivnic s lidskou tváří.